Zápasy

V předposledním dvojkole jsme vyrazili na palubovku již skoro jistého vítěze letošního ročníku, na Malou Skálu. Domácí dosud prohráli pouze jednou (s Turnovem). A v dvojutkání s námi, chtěli dvěma vítězstvími získat definitivní jistotu vítězství v tomto ročníku. My naopak jsme chtěli napravit slabý výkon z posledního utkání. Vyrazili jsme vlastně kompletní – protože zraněný Petr M. do zápasů zasáhne znovu až na podzim.

Do prvního zápasu jsme nastoupili v základní sestavě: Honza a Berry na smeči, Pavel a Tomáš na bloku, Martin na účku, Lukáš na náhře, dědek2 na liberu. První set jsme nezačali nejlépe a velmi rychle jsme prohrávali 0:4. Ale pak už jsme předváděli velmi dobrý výkon (proč jen se nám to nedaří opakovat vícekrát), čímž jsme domácí tým zaskočili. Pravděpodobně nečekali takový odpor. Našemu výkonu v prvních dvou setech se nedalo opravdu vůbec nic vytknout. Velmi slušný příjem, dobrá náhra, vynikající úspěšnost na útoku, výborná hra v poli. Domácí jsme vlastně vůbec k ničemu nepustili. Neustále jsme je udržovali několikabodový náskok. Skoro dokonalý byl Martin. Říkali jsme si, že jeho úspěšnost byla 99%. A o to jediné procento ho připravil rozhodčí, když přehlédl teče na bloku. V dalších dvou setech měli navrch domácí. Ne, že by se tak moc zlepšili, ale to my jsme jim našimi chybami umožnili vrátit se do zápasu. Chybovali jsme na příjmu, na náhře, Martinova úspěšnost na útoku velmi podstatně klesla a nikdo jiný ho nedokázal svým výkonem nahradit. Jako bychom se lekli případného vítězství. A tak o dopoledním vítězi se rozhodovalo v tiebreaku. My jsme do něho nastoupili opět jako vyměnění. Opět se nám vše dařilo. A k tomu všemu jsme přidali vynikající bloky, které vlastně rozhodly o našem zaslouženém vítězství. Domácí tým tím pádem musel odložit plánovanou oslavu.

Za dopolední výkon zaslouží pochvalu opravdu všichni, kteří do zápasu zasáhli.

Přestávku mezi zápasy jsme strávili na balkonu místní haly – nějaké to pivko, páreček, gulášek. Malými prcky překvapil Presley – tak ještě jednou vše nejlepší k blížícím se narozeninám.

Do odpoledního zápasu jsme nastoupili již bez Berryho, který odjel studovat. A tak základní sestava vypadala takto: starosta a Honza na smeči, Jirka a Pavel na bloku, Martin na účku, Petr H. na náhře a Zahálič na liberu. Nám se bohužel nepodařilo zopakovat výborný výkon z dopoledního zápasu. Byli jsme nejistí na příjmu, málo úspěšní v útoku, chyběl větší pohyb a větší touha po vítězství. A dobře nemůžeme hodnotit ani hru v poli. Domácí měli vlastně po celý zápas navrch. Vůbec ničemu nás nepustili. Drželi si neustále drobný náskok. No a náš výkon v posledním setu nebudu raději komentovat.

Tentokrát si opět neodpustím pár řádků k rozhodčímu. Už dost dlouho jsem neviděl Bondyho tak nepřesně rozhodovat. Tak nějak mi připadalo, jako by odpoledne hodně pospíchal domů a chtěl nás zaříznout. A tento dojem jsem neměl jen já, ale i zástupci domácích.

Příští týden jedeme do Rumburku k poslednímu dvojutkání v tomto ročníku.

V posledním domácím utkání letošního ročníku jsme přivítali na palubovce tým z Jablonného. Tým, který v posledním kole překvapil 2 hladkými vítězstvími nad týmem z Vysokého. Ale i tak jsme si opět přáli 2 vítězství.

Tentokrát nám chyběli omluvení starosta a Tomáš. Dopolední zápas odpovídal postavením obou mužstev v tabulce. Hráči z Jablonného nám vše usnadňovali velkým množstvím chyb. Ani my jsme však nehráli bez chyb, ale i přesto jsme opravdu s přehledem vyhráli první set. Ve druhém setu už to bylo horší. Hosté už vedli 4 : 10. A nám se nedařilo vůbec nic. Ale hlavně díky servisu jsme srovnali na 15 :15. A pak už jsme i druhý set dovedli do vítězného konce. Ve třetím setu jsme si vybrali naši klasickou chvíli. Opět se nedařilo položit balón a bodovat. Ke konci setu jsme dělali maximum, ale soupeř už si vítězství nenechal utéci. Nechtěli jsme zápas prodlužovat a to se nám taky povedlo. Čtvrtý set byl po celou dobu v naší režii.

Přestávku mezi zápasy jsme opět strávili v hale. Někteří si dali jen pivko, někteří i párek a někteří si pochutnali na výborném guláši připraveným Petrem M.

Vůbec nevím, zda se mi o tom druhém zápase chce psát. První dva sety jsme neustále dotahovali. Ale nepovedlo se nám ani jednou být lepší v koncovce setů. Proto velmi brzy bylo na ukazateli skóre 0 : 2 na sety. Chtěli jsme moc vyhrát i odpolední zápas. Prali jsme se sami se sebou. Nedařilo se. Ale i tak se nám podařilo vyhrát další dva následující sety a srovnat tak zápas 2 : 2 na sety. A plni odhodlání jsme šli i do posledního setu. Ještě do stavu 7 : 7 jsme si neustále drželi bodový, až dvoubodový náskok. Před točením stran, ale soupeř získal vedení 7 : 8 a to již do konce setu nepustil A tím pádem vyhrál celý zápas.

Připadalo mi, že dnes opravdu fungoval velmi dobře příjem, že i náhra byla více než slušná. Ale bohužel na smeči jsme toho moc nepředvedli. Chvílemi to připadalo, že Berry by mohl být tou jistotou. A taky opravdu chvíli byl. Ale v těch důležitých momentech však ani on nepoložil. Honza? Dopoledne mi přišel takový nějaký bez energie, bez zájmu, bez chuti. A taky to bylo na jeho výkonu poznat. Teprve odpoledne v polovině třetího setu a ve čtvrtém setu Honza už podával výkon, na který jsme od něho zvyklí. Ale ani on nepomohl v závěrečném tie-breaku.

Na výkonech Martina je vidět zlepšení, když začne nahrávat Lukáš. V tu chvíli výkon Martina roste. Ale to samé platí i o Honzovi, jen s tím dodatkem, že na náhře musí být Petr H. Honza se stále nemůže nějak s Lukášem sejít.

Dnes to byl poslední zápas i dědka2. Uvidíme, kdo se ujme písemného hodnocení v posledních zápasech.

Letošní první výjezd mimo Smržovku. Čekal nás soupeř z Mnichova Hradiště. Mužstvo, kterému jsme chtěli oplatit jejich podzimní vítězství na naší palubovce. Jako vždy, odjížděli jsme s cílem dvou vítězství. Po dopolední prohře jsme si přáli alespoň jedno vítězství. Ale… Tak postupně.

Omluven byl zraněný Petr M., angličtinu studující Berry. A vlastně na poslední chvíli i dědek2 (čtvrteční úsilí na tréninku se podepsalo na jeho zdraví a ve startu mu zabránila bolavá Achilovka), ale jel s mužstvem. Jen co jsme dorazili ke sportovní hale, tak jsme zjistili, že možná začátek zápasu nestihne starosta (a bylo to tak – dorazil až v průběhu prvního zápasu).

K dopolednímu zápasu jsme nastoupili v sestavě: Honza a Tomáš (na smeči), Pavel a Jirka (na bloku), Lukáš (náhra), Martin (na účku), Zahálič na liberu. Bohužel jsme nezopakovali ani náznakem výkon z minulého týdne. Tentokrát to nebyl den ani Martina (těch chyb na smeči přece jen bylo dost), ani Honzy (nejistý na útoku, nejistý na příjmu) a tentokrát ani Lukáše (kde hlavně ve čtvrtém i pátém setu odešel na náhře). Tak vlastně dobře hodnotit jde jen Zaháliče, který byl na příjmu skoro dokonalý. Ale bohužel jsme využívali hru středem jen velmi málo. To, co nás v předcházejících zápasech zdobilo, jsme moc nevyužili. Soupeři jsme jeho vítězství velmi usnadnili velkým množstvím zbytečných chyb. Chvílemi nás tvrdým servisem držel ve hře Lukáš, ale ani to nestačilo.

Do odpoledního zápasu nastoupil na náhru Petr H. a na účku jsme zkusili Lukáše. Domácí změnili taktiku podání a tak se Zahálič skoro nedostal do hry. Petrovi H. jsme příjmem náhru ale vůbec neusnadnili. Na příjmu hořeli vlastně skoro všichni. A tak vlastně ze statistik, které poprvé zkusil psát dědek2 („stejně bych raději ještě hrál , než se věnoval statistikám“) vyplývá, že dobře může být hodnocen Jirka za úspěšné bloky. Jinak jsme domácím zase tak moc nevzdorovali. A oni tak s klidem dotáhli i odpolední zápas do vítězného konce.

Domácí nás výrazně předčili hrou v poli. A velké problémy jsme měli s bráněním hráče číslo 8 , který k nám položil vlastně skoro vše, na co sáhnul.

Celkově byl výkon v obou zápasech pro mě zklamáním. Ano, prohrát se může. Ano uznám i kvality soupeře. Ale pokud soupeři vítězství ulehčíme našimi chybami… To mi tak připomíná větu Zaháliče: „Pro nás je největší soupeř Smržovka.“

Příští týden v posledním domácím zápase v tomto ročníku přivítáme Jablonné v Podještědí.

V dalším utkání jsme přivítali na palubovce smržovské haly mužstvo z Turnova. Mužstvo, se kterým máme silně pasivní bilanci. Ale jako vždy – někteří z nás šli do zápasu s tím, že vyhrajeme oba zápasy. Někteří (ti realističtější) si tajně přáli alespoň jedno vítězství. Ano, již po čtvrtečním tréninku jsme si říkali, že bychom mohli jednou konečně zase příjemně překvapit.

Tentokrát jsme se sešli vlastně kompletní. Jenom s tím, že bohužel do zápasu ještě nemůže zasáhnout Berry (výron v minulém domácím zápase mu stále ještě nedovolil hrát) a Petr M. (a ten nám bohužel sdělil, že už vzhledem ke zdravotním problémům už pro něho soutěž skončila).

K prvnímu zápasu jsme nastoupili v sestavě: Zahálič a Honza na smeči, Pavel a Tomáš na bloku, Lukáš na náhře, Martin na účku, dědek2 na liberu. První set (vlastně jako všechny sety v dopoledním zápase) jsme začali velmi dobře. Soupeř se rozehrával pomaleji. Ale přesto bez problémů skóre srovnal. A pak již vedl první set k vítěznému konci. My jsme mu to umožnili dost nepřesným příjmem. Od druhého setu jsme zlepšili příjem, výrazně jsme zlepšili hru v poli, zlepšili jsme se i na bloku. A vlastně blokem jsme ukončili druhý set. Do vítězného konce jsme dotáhli i třetí set. Známe se, proto jsme se mezi třetím a čtvrtým setem snažili krotit euforii a hlavně jsme se nabádali k pokračování v zodpovědném výkonu. Čtvrtý set jsme začali opět výborně – tentokrát i díky výbornému servisu Lukáše. Soupeře jsme vlastně drželi celou dobu od sebe na vzdálenost minimálně 5 bodů. Jistotou na příjmu, výbornou náhrou, jistým útokem jsme získali i čtvrtý set a tím i vítězství v dopoledním zápase.

Do druhého zápasu jsme změnili sestavu: Honza, starosta na smeči, Jirka a Pavel na bloku, Petr H. na náhře, Martin na účku, Zahálič na liberu. Petrovi jsme situaci vůbec neulehčili. Na příjmu opět mnoho chyb. Po prvním zápase dědek Augsten vychválil Zaháliče za vynikající příjem (a je pravda, že v prvním zápase tomu tak opravdu bylo). Ale v odpoledním zápase mu trvalo dva první sety, než se mu vrátila jeho jistota na příjmu. Přes problémy na příjmu i odpolední sestava sehrála velmi dobré utkání. A vlastně i s trochou smůly jsme tak prohráli první i třetí set jen velmi těsně. Na hřišti mi však chybělo více aktivity. Chyběla mi komunikace mezi hráči. Přišlo mi to takové nějaké „mrtvé“.

Tentokrát musím pochválit Honzu. Oproti minulým zápasům byl naším tahounem a jistotou při útoku. K tomu, abych napsal, že jeho výkon byl vynikající, mi chyběla trochu větší jistota na příjmu. Opět velmi dobře na náhře zahrál Lukáš.

K našemu překvapení se jako rozhodčí dostavil Bondy. Možná opravdu nemoc nominovaného kolegy, možná se přijel přesvědčit, jací jsme, když jsme si (no, abych to zase neházel na všechny, tak tedy napíšu – když si dědek2) už párkrát stěžovali na rozhodčí. A musím říci, že oba zápasy odpískal s velikým přehledem. Na hřišti i mimo něj si sjednal respekt. Ano, ani on nepískal bez chyb – kdo z nás je však dokonalý? Ale ty chyby by se opravdu daly napočítat na prstech jedné ruky.

Příští týden jedeme na hřiště nevyzpytatelného Mnichova Hradiště.

V dalším domácím zápase jsme přivítali soupeře ze Stráže n. N. Ano, mnozí z nás si určitě vzpomínají na podzimní utkání u soupeře, kdy zápas k velmi napnuté atmosféře přivedl pan Patrák (schválně nepíšu rozhodčí). Ano, naším přáním byly 2 vítězství. Škoda, že vytržený zub nedovolil účast starostovi. To bych mohl po dlouhé době napsat, byli jsme úplně kompletní. Takto nás bylo „pouze“ 11.

Dopolední zápas jsme začali s Petrem H. na náhře, Berrym a Honzou na kůlu, Jirkou a Pavlem na bloku, Martinem na účku a dědkem2 na liberu. Zápas jsme začali celkem v pohodě a už to vypadalo, že první set dovedeme v poklidu do vítězného konce, ale dvě chyby na útoku rozhodli o tom, že se z vítězství v prvním setu radovali hosté. Do druhého setu nastoupil místo Honzy Zahálič. A s jeho příchodem se zvýšila jistota na příjmu a tím pádem se zkvalitnil i náš útok. Konečně jsme začali častěji hrát středem. Další tři sety už byly kompletně v naší režii a vlastně jsme soupeři nedali šanci myslet na lepší výsledek. Postupně se na hřiště dostal i Lukáš.

Do odpoledního utkání jsme nastoupili s Lukášem na náhře, Honzou a Berrym na kůlu, Pavlem a Tomášem na bloku, Martinem na účku, Zaháličem na liberu. Výkonem v prvním setu jsme navázali na dopolední zápas. Velmi v poklidu jsme ho dotáhli k vítězství. Už jsem si říkal, jak budu psát, že odpolední sestava předčila dopolední, když jsem si říkal, že soupeře porazí 3 : 0. Ale, opět naším klasickým výpadkem jsme dovolili soupeři srovnat na 1 : 1. Ano, hosté opravdu kladli stále menší odpor. Velmi často diskutovali s rozhodčím. Což vyvrcholilo ve čtvrtém setu, kdy rozhodčí rozehrál karetní hru. Stínem odpoledního utkání je zranění Berryho. Snad se nebude jednat o nic vážného.

Bohužel musím konstatovat, že mi tak nějak připadá, že v poslední době nám klesá úspěšnost našich útoků z kůlu. Ale věřím, že si jak Honza, tak Berry své slabší chvilky již vybrali a budou v dalších zápasech patřit k tahounům mužstva.

Za to na Martinovi je vidět, jak mu vyhovuje nahrávka od Lukáše. Martin vlastně naše mužstvo opět držel svým velmi dobrým výkonem. K tomu, abych napsal výborným výkonem, už chybělo jen to, že i tentokrát těch chyb na servisu bylo více. Ale v každém případě je nutné, abychom náš servis přitvrdili. A o to by se měl starat hlavně Lukáš a Martin. U ostatních podle toho, jak si věří.

I další víkend nás čeká domácí utkání. Tentokrát naším soupeřem bude Turnov.

Po delším čase, způsobeným jedním volným víkendem a pak i následně odloženým dvojutkáním s Rumburkem, jsme se sešli k dalšímu domácímu utkání, tentokrát s Tanvaldem. Museli obejít bez Pavla, Berryho a Tomáše. Sešli jsme se v 9 a poprvé do zápasu s naší novou posilou Lukášem Prokophem, který je u nás zatím na půlroční hostování z Bižuterie (pokud jde tedy o mne, přál bych si, aby se hostování změnilo v přestup – ale to je jen mé přání. A hlavní slovo bude mít i Lukáš. Bude chtít u nás zůstat? Bude se chtít vrátit do Bižuterky? Nebo se nechá přesvědčit do liberecké Lokotky?). Jako vždy i tentokrát jsme nastupovali k zápasům s tím, že bychom rádi 2 vítězství. Ale… tak postupně.

K prvnímu utkání jsme nastoupili v sestavě: Honza a Zahálič (smeč), Jirka a starosta (blok), Martin (univerzál), Lukáš (náhra) a dědek2 (libero). Lukáš se projevil jako posila. Balony velmi dobře rozdával, velmi dobře organizoval útok. Jenom je vidět ještě určitá nesehranost s našimi smečaři. Možná i náhra byla na naše zvyklosti trochu více odtažená od sítě. Ale všichni se s tím velice dobře srovnali. A tak náš útok byl velmi pestrý, hodně často úspěšný. Musím konstatovat, že jsme dopoledne celkem dobře (velmi dobře se mi moc napsat nechce) přijímali. Snad s výjimkou čtvrtého setu, kdy jsme si vybrali (skoro všichni na hřišti) naši tradiční slabší chvíli. A zrovna ve chvíli, kdy už mnozí z nás začínali pomýšlet na dopolední vítězství – obzvlášť po suverénně vyhraném třetím setu. No, ale hostujícímu mužstvu se podařilo dotáhnout zápas až do rozhodujícího tie-breaku. Ten jsme však začali výborně. Strany jsme točili za stavu 8:2. Ale známe nás. Proto hlavním úkolem bylo nepolevit. Dařilo se nám i nadále. Soupeř zabodoval až za stavu 11:2. Celkem v pohodě jsme dotáhli zápas do vítězného konce.

Koho pochválit za dopolední zápas? Nerad bych vyzdvihoval jednotlivce – protože na vítězství se stejným dílem podílelo celé mužstvo. Své si odehrál každý. Myslím si, že jsme byli celkem dost úspěšní na bloku. Jen naše hra v poli má stále mezery. Ale kdybychom byli dokonalí, tak bychom asi nehráli tuto soutěž. 

Pauzu mezi zápasy jsme jako vždy strávili v hale. Cigárko, pivko, někdo i párek. A hurá do dalšího zápasu. Ano, byli jsme namlsaní dopoledním vítězstvím. Do druhého zápasu jsme nastoupili beze změn. Hostující tým výkonem nepřekvapil, hrál stejně jako dopoledne. Jenom se k nim párkrát otočilo čelem i to pověstné štěstíčko. Za to nám se nedařilo. Na bloku nic moc, příjem spíše horší než průměrný, na smeči úspěšnost malá, hra v poli slabší. Ano, říkali jsme si, že ty slabší chvilky jsme si vybrali v prvním setu, kdy nechybělo moc, a soupeř nás nechal v housce. Je pravda, že od druhého setu jsme zlepšili, ale většinu setu jsme tahali za kratší konec. Pak se nám přece jenom podařilo vymazat šesti bodový náskok hostujícího mužstva. A to hlavně díky vynikajícímu servisu Martina (mnohem lepšímu servisu než dopoledne, kdy se mu na něm tak moc nedařilo). Ale nedokázali jsme šňůru vítězných balonů protáhnout k náskoku, který bychom dovedli do vítězného konce. A tak soupeř vyhrál i druhý set. Snažili jsme se něco s utkáním udělat. Na náhře Petr H. vystřídal Lukáše. Moc jiných variant nebylo. Petr si však na náhře vedl velmi dobře. Ano, znovu jsme se zlepšili, ale stále to nestačilo. Soupeř nás vlastně udělal svým útokem středem. A tak zaslouženě vyhrál i třetí set a tím pádem i celý zápas.

Náš odpolední výkon byl pro mne zklamáním. Že by únava? Nevím, nevím. Ale bohužel se na náš výkon v odpoledním utkání moc koukat nedalo. No, není každý den posvícení.

A proto věřím, že příští týden v dalším domácím utkání (naším soupeřem bude Stráž) si dokážeme, že odpolední zápas s Tanvaldem byl jen výjimkou.

K prvnímu utkání jarní části soutěže jsme nastupovali bez rekonvalescenta dědka2, bez nové tváře týmu, kdy na hostování přišel z TJ BIŽUTERIE Lukáš Prokoph.

Tým Vysokého k nám přijel s ambicemi oplatit nám naše dvě podzimní jasná vítězství na jejich hřišti.

Do prvního zápasu jsme nastoupili v sestavě: Berry a starosta na smeči, Jirka a Pavel na bloku, Petr H. na náhře, Martin jako univerzál, Zahálič na liberu. Soupeř nám hned od počátku ukazoval, že odnést si minimálně jedno vítězství míní vážně. Celý první set nás držet neustále pod sebou. Jen jednou jsme ještě stihli srovnat na 4:4, ale pak si hostující tým pohlídal v klidu vítězství v prvním setu. Ano, situaci jsme jim ulehčili nepřesným nebo špatným příjmem. Druhý set byl z obou stran velmi bojovný. Ani jednomu týmu se nepodařilo si vytvořit nějaký i menší náskok. A tak velmi rychle bylo na ukazateli skóre 20:20. Teprve v tuto chvíli jsme soupeři poodskočili o 2 body a tento náskok jsme si udrželi až do konce setu. Třetí set se vyvíjel od počátku v náš prospěch. Vedli jsme 3:0, 7:1, 16:10, ještě 23:19, ale ani toto nám nestačilo a set jsme bohužel prohráli. Díky špatnému příjmu, nedůraznému útoku. Do čtvrtého setu nastoupil poprvé po zranění Honza, který vystřídal na smeči starostu. Ale jako by se na celém mužstvu podepsala ztracená koncovka třetího setu. Náš výkon byl nevýrazný, nemastný, prostě špatný.

Do druhého zápasu jsme udělali několik změn v sestavě. Honza a starosta (smeč), Jirka a Tomáš (blok), Petr H. (náhra), Martin (univerzál), Zahálič (libero). Ano, chtěli jsme určitě vyhrát. Ale úvod prvního setu tomu opravdu nenasvědčoval. Do stavu 6:4 v náš prospěch soupeř pro své body nemusel vůbec nic udělat, protože jsme mu je darovali zkaženými podáními. Jo, kdyby se jednalo o těžké servisy, nic bych neřekl. Ale… musíme si přiznat, že nás servis patří k našim slabinám a měli bychom na něm výrazně zapracovat. Jsem přesvědčený, že máme hráče, kteří umí zvládnout těžký servis. V prvním se tu se opět projevili ty naše „série“. Vedli jsme celkem v klidu 17:9, ale soupeř dotáhl na 22:22 a koncovku prvního setu opět zvládl lépe jak my. Druhý set jsme začali opět výtečně. A vypadalo to, že jsme se z prohraného setu rychle oklepali a že jsme konečně našli svoji hru. Dařilo se útočit středem. A tak v pohodě jsme velmi brzy vedli 10:2. Ale opět…ty naše série. Kdo neviděl, neuvěří. Brzy pohled na skóre ukazoval 10:13! Ale z této krize jsme se tentokrát dostali, srovnali na 13:13. Soupeři jsme odskočili až na 23:19. Vítězství ve druhém setu bylo naše. Vývoj třetího setu? 7:2, 10:9, 21:20, 25:21. Ve čtvrtém setu hosté skoro „odešli“. Nedařilo se jim vůbec nic a nám naopak vycházelo skoro vše. Tak se povedlo, že jsme druhý zápas dotáhli do vítězného konce.

Ano, náš výkon nebyl vůbec bez chyb. Chybělo mi více pohybu na hřišti, lepší příjem. Když už lepší příjem byl, moc málo jsme útočili středem.

Příští víkend máme volno. Takže další zápas nás čeká 20. 2. v Rumburku.

V posledním kole podzimní části soutěže jsme přivítali na Smržovce tým Malé Skály, který dosud neokusil hořkost porážky. Chtěli jsme být první, komu se to v tomto ročníku podaří. Sešli jsme se s výjimkou Berryho a Michala vlastně všichni.

Do prvního setu jsme nastoupili v sestavě Honza a starosta (smeč), Jirka a Pavel (blok), Petr H. (náhra), Martin (univerzál), dědek2 (libero). Soupeř se do nás pustil hned zostra a vůbec nás nešetřil. Vůbec to nevypadalo, že hraje 1. se 3. z aktuální tabulky. Hráli jsme katastrofálně na příjmu, špatně na náhře, velmi špatně na smeči. K útoku středem jsme se vůbec nedostali. Hra v poli vůbec neexistovala. Blok? To jsme v první setu nevěděli vůbec co je. Tedy pokud jde o náš blok. Protože soupeř výborně přijímal, jistě a přesně útočil, hra v poli velmi dobrá. A na bloku byl soupeř opravdu vynikající. Přesto se domnívám, že hráči Malá Skály nic moc extra nepředváděli. Ale na nás to v pohodě stačilo. A tak jsme první set skončili v housce. Po prvním setu jsme si řekli, že hůře už opravdu hrát nemůžeme. Od druhého setu se naše hra zlepšila. Lepší příjem, jistější náhra, lepší útok. Ale ty bloky a hra v poli opravdu stále nic moc. Ale ke konci druhého setu jsme začali blokovat. Ale i tak jsme stejně druhý set prohráli, tentokrát však po mnohem lepším, důstojnějším výkonu. Výkon z druhého setu jsme ještě vylepšili v následujících setech a tak se nám podařilo stav srovnat na 2 : 2. Mnohem, ale opravdu mnohem lepší výkon na bloku. Hra v poli se také zlepšila. Příjem byl jistější. Útok pestřejší a konečně jsme se dostali i k naší snad nejsilnější zbrani, útoku středem. Je potřeba zdůraznit, že všichni hráči na hřišti se opravdu překonávali při hře v poli. S nadějí jsme vstoupili do pátého, rozhodujícího setu. Soupeři jsme však hned na počátku setu dovolili, aby nám poodskočil na rozdíl 5 bodů. A tento rozdíl se nám bohužel nepodařilo smazat. Prohráli jsme tedy 2 :3 na sety. Myslím si, že jsme vedoucí mužstvo tabulky i docela potrápili.

Do odpoledního zápasu jsme nastoupili opět se dvěma změnami v sestavě. Dědka2 na liberu vystřídal Zahálič. Starostu na smeči vystřídal Petr M. Ano, říkali jsme si, že když už má dvojutkání dopadnout 1 : 1, tak je lepší vyhrát odpoledne. Pak se jde do hospůdky přece jen veseleji. Ale… Náš odpolední výkon se vlastně ani nedá slušně hodnotit. Nefungovalo prostě vůbec nic – příjem velmi špatný, náhra špatná, nepřesná, útok velmi slabý, bloky nic moc, hra v poli skoro neexistovala. Tak nějak mi připadalo, že do utkání jsme vstoupili bez zájmu a vlastně jsme zápas skoro bez boje odevzdali. A tak hráči Malé Skály se po 60 minutách radovali z toho, že si udrželi podzimní neporanitelnost. A k tomu nezbývá než jim pogratulovat.

No, nic. Získat alespoň jedno vítězství se nám nepodařilo. I tak si myslím, že hodnocení podzimní části soutěže musí být však pozitivní. Když si vezmu, že v posledních letech jsme nikdy nekončili pozitivním skórem (nebo si to nepamatuji) a celou úspěšnou sezónu jsme zachraňovali výsledky na jaře, tak tentokrát musíme být celkem spokojeni. K ještě vyšší spokojenosti mi chybí jen jedno vítězství s Hradištěm (hráli jsme 1 : 1) a jedno vítězství s Tanvaldem. Je ale pravdou, že tak nad plán byla 2 vítězství ve Vysokém.

Podzimní část soutěže jsme zakončili u Jardy v Městské hale s „babama“ – ne já vím, celý večer mě učily, že jim mám říkat „žabky“ – jak z Bižuterky, tak Jablonexu. Jarda tentokrát nepřekvapil nějakou studenou mísou, ale darovanou lahvinkou „šťáviček“. Ale jen u té jedné lahvinky nezůstalo. Určitě jich tam několik prasklo. Raději jsem je ani nepočítal. Akci nám zpestřil Zahálič, když dorazil s kytarou. Myslím si, že se akce povedla a pokud jde o mne, tak bych se určitě nebránil tomu, abychom ji zase v brzké době zopakovali.

Přeji všem, kdo dočetl tyto mé řádky až sem, klidnou přípravu vánočních svátků, krásné svátky vánoční a hodně zdraví, štěstí a sportovní formy v novém roce 2011.

Do Jablonného jsme jeli v 9 – omluvili se starosta, Petr M., Michal. Odjížděli jsme směr Jablonné i se vzpomínkou na loňskou sezonu (naše zápasy na půdě domácích jsme odehráli bez našeho nahrávače a vzpomínáme i na to, kdy si domácí udělali v jednom setu pouhé 4 body). Našim přáním bylo i tentokrát si odvést 2 vítězství.

K dopolednímu zápasu jsme nastoupili v sestavě: Berry a Honza (smeč), Pavel a Jirka (blok), Petr H. (náhra), Martin (univerzál), děděk2 (libero). Zápas jsme začali velmi dobře – výborný příjem, výtečná hra středem, velmi jistý útok z kůlu, výborný blok a velmi dobrá hra v poli (myslím si, že tuto sezonu z naší strany asi nejlepší). Ano, slabší chvilku jsme si vybrali ve třetím setu. Prohrávali už jsme 22 : 12. Jako bychom začali hrát až za tohoto stavu. Stáhli jsme na 22 : 21. Ale více se nám už bohužel nepodařilo. Tak jsme museli o našem dopoledním vítězství rozhodnout ve čtvrtém setu. Opravdu musím pochválit Jirku. Velmi dobře na středu, velmi dobře na bloku. Možná to bylo těma pátečníma rybičkami.  tak příští pátek Jirko znovu, jo? 

Do odpoledního zápasu jsme nastoupili se 2 změnami. Dědka2 na liberu vystřídal Zahálič. A Jirku na středu Tomáš. A jak si vedla odpolední sestava? Opět velmi jistý útok z kůlu. Bohužel díky horšímu, nejistému příjmu jsme se k útoku středem dostávali pouze výjimečně. Ale udrželi jsme si výbornou hru v poli. V odpoledním zápase jsme se nevyhnuli našim sériím. Vedli jsme 4 : 7 a po chvíli jsme již prohrávali 13 :7. Ale i tak jsme set i celý zápas dovedli do vítězného konce – tentokrát bez ztráty setu.

Za oba zápasy zaslouží pochvalu vlastně všichni, kteří do zápasů zasáhli. Honza výborně na smeči (jen se tentokrát nějak nekamarádil s příjmem). Berry i přes handicap nemoci si odehrál na smeči své. Pavel s Jirkou na středu výborní. Tomáš bohužel nedostal díky špatným příjmům ve druhém setu tolik příležitosti k útoku středem, ale určitě pomohl hodně na bloku. Petr H. na náhře střídal lepší okamžiky se slabšími, ale je pravda, že tolik úspěšně sebraných balonů v poli jsem ho snad ještě neviděl. Dědek2 se Zaháličem na liberu si odehráli své. Martin? Myslím si, že to nebyl jeho den – i když je pravda, že o tomto víkendu se s Petrem tolikrát nepotkávali. A ke značnému zlepšení došlo až od poloviny odpoledního zápasu. To už to byl opět „starý známý“ Martin – razantní, úspěšný a chytrý na smeči.

Musím se ještě zmínit o rozhodčím – bohužel nevím jeho jméno. Opravdu vynikající výkon. Kéž by takových rozhodčích bylo více. Naprosto jasná gestikulace, cit pro hru.

Příští víkend nás čeká poslední dvojzápas – tentokrát s letos suverénní Malou Skalou. Do tohoto víkendu neprohráli ještě ani jeden zápas. Ano, bylo by příjemné, kdyby se to podařilo alespoň v jednom zápase zrovna nám. A kdybychom se takto velmi příjemně naladili na plánovanou večerní akci. Kdyby snad náhodou se nám nepodařilo ani jednou vyhrát, tak se stejně myslím, že si na večerní akci dobrou náladu určitě přineseme, protože za výsledky v první části soutěže si to určitě zasloužíme.

Už to vypadalo, že i tento týden budeme maximálně v sedmi. Nakonec však, ač ještě ne úplně fit, dorazil i Berry a i Tomáš, jehož záda nebyla také 100%-ně v pořádku. Oba alespoň na lavičku, kdyby snad se někomu něco stalo. Takže omluveni byli Petr M., Pavel a Michal.

Do prvního zápasu do hry nás bylo tedy pouze 7. A tak i tentokrát byla sestava v podstatě jediná možná: Honza a Petr Z. (smeč), Jirka a starosta (blok), Petr H. (náhra), Martin (univerzál), dědek2 (libero). Dopolední zápas byl vlastně bohužel takový náš typický. Opravdu již nevíme, čím to je, ale potvrdili jsme výkon z většiny předcházejících dopoledních zápasů: to je, nic moc příjem, díky tomu útok středem jen sporadický, útok z kůlu málo důrazný a neúčinný, náhra na slabším průměru, hra v poli velmi slabá. Bohužel opět nás ničily ty naše 5 – 6 bodové chybující série. V prvním setu jsme velmi rychle prohrávali 11 : 17. Ale i přesto se nám povedlo set zdramatizovat. Srovnali jsme na stavu 21 : 21. Bohužel se nám nepovedlo set dovést do vítězného konce a prohráli jsme ho 25 :27. Druhý set měl v podstatě velmi podobný průběh jen s tím, že tentokrát se nám set povedlo dovést do vítězného konce. I třetí set byl tentokrát dramatický, ale opět bohužel ve prospěch hostujícího mužstva. Celý čtvrtý set si soupeř držel bodový odstup a set a tím pádem i zápas dovedl do vítězného konce.

Mezi zápasy klasika – někdo jedno, někdo 2 pivka, někdo párek, někdo nic.

A už jsme vymýšleli sestavu na druhý zápas. Přemluvíme Berryho? Zkusí to Tomáš? Půjde na libero Zahálič? Berry se opravdu bohužel necítil. Tomáš se však rozhodl, že to zkusí. Dědek2 zůstal na liberu. Do odpoledního zápasu jsme nastoupili v sestavě: starosta a Honza (smeč), Tomáš a Jirka (blok), Petr H. (náhra), Martin (univerzál), dědek2 libero. Opravdu určitě nejen já přemýšlím čím to je – ale náš výkon byl mnohem, mnohem lepší, zodpovědnější. Příjem velmi dobrý, náhra mnohem lepší, pestřejší, přesnější, na smeči důrazní, přesní, úspěšní, hra v poli se velmi výrazně zlepšila. Průběh odpoledního zápasu byl v podstatě vyrovnaný, ale my jsme se vyvarovali našich „tradičních“ sérií chyb, v podstatě jsme mnohem méně chybovali a oproti dopolednímu zápasu jsme mnohem lépe a úspěšněji blokovali. Nezbývá než pochválit opravdu celý tým – každý na svém postu se zlepšil, výrazně zlepšil. Ale opravdu velmi dobře zahrál Honza (jak jeho výkon roste, když si sem tam nechá poradit a když se soustředí hlavně na svůj výkon) a Martin.

27. 11. nás čekají utkání na půdě Jablonného v Podještědí.

Další zápas, odložený zápas 1. a 2. kola, nás čekal ve Vysokém. Ano, naším přáním bylo získat alespoň jedno vítězství. Ale… Na zápas jsem odjížděli bez omluveného dědka2 (služební cesta), Berryho a Tomáše (nemoc). Petra M. (zdravím se na něm podepsal jeho dobrý výkon v Turnově), starosty (hold práce starosty není jednoduchá) a omluveného Michala.

Hodnocení utkání je tedy jen díky informacím od Petra H. a Honzy. Odjížděli jsme tedy pouze v 6 lidech. Na střídání tedy nikdo a tak jsme nastoupili v této sestavě: Honza a Petr Z. (smeč), Pavel a Jirka (blok), Petr H. (náhra), Martin (univerzál). Domácí se prezentovali v počtu 12 hráčů. A výsledek? Překvapení. Obě utkání jsme dotáhli do vítězného konce. Všichni podali výborný výkon, ale mě překvapila (velmi příjemně) informace, jak velmi dobře zahrál na kůlu Petr Z. Za oba dva zápasy snad jen 3 zkažené balony. Prostě klobouk dolů.

Další zápas, tentokrát doma, nás čeká s mužstvem Mnichova Hradiště.

Do Turnova jsme odjížděli v 8 lidech, ale s dědkem2 pouze na lavičce, protože se stále ještě nezotavil ze svého zranění s minulého zápasu. Tým Turnova velmi výrazně obměnil, omladil svoji sestavu a tak jsme byli velmi zvědaví, jak se nám povedete na půdě tohoto ambiciózního týmu.

Na naší sestavě vlastně nebylo co řešit – Honza, starosta (smeč), Jirka, Pavel (blok), Zahálič (univerzál), Petr H. (náhra). Na lavičce byl připravený zasáhnout Petr M.

Tentokrát zhodnotím obě utkání najednou. Vlastně nás domácí celkem snadno přejeli. Dvakrát nás nechali v housce. Vlastně jsme vzdorovali v dopoledním zápase ve třetím setu a v odpoledním zápase v prvním setu. Jinak náš výkon se opravdu těžko hodnotí. Ano, chyběli nám Berry, Tomáš a hlavně Martin, který se v posledních zápasech má opravdu velmi dobrou formu. Ale i tak si myslím, že s ním v sestavě by to tentokrát bohužel nebylo o mnoho lepší. Příjem velmi špatný – že by se tak výrazně projevilo, že vlastně náš tým přijímal v úplně jiném složení? K útokům středem jsme se dostávali opravdu jen výjimečně. Útok z kůlu vlastně skoro neexistoval. A když tak ho domácí velmi dobře bránili. Naše hra v poli? Opravdu katastrofální. Už druhý soupeř po sobě (minulý týden to byla Stráž) nám ukázal, jak se v poli hraje. Jediným příjemným překvapením byl pro mne výkon Petra M., který po velmi dlouhé době nastoupil do utkání. A domnívám se, že podal nejlepší výkon z nás všech.

Do Stráže jsme odjížděli v 10 lidech. Vloni se nám na půdě domácích podařilo 2× zvítězit a tak jsme tajně doufali v to, že bychom to mohli zopakovat. Nepodařilo se. O to se i velkou mírou „zasloužil“ pan Patrák (nemohu napsat rozhodčí) – ale o tom až později. Ale jenom na něho to svádět taky nemůžeme.

Dopoledne jsme nastoupili opět v klasické sestavě Honza a Berry (smeč), Pavel a Jirka (blok), Martin (univerzál), Petr H. (náhra), dědek2 (libero). Jen jsme si přáli, abychom zahráli podstatně lépe, jak před týdnem v Tanvaldu. Tentokrát jsme dělali opravdu minimum chyb na příjmu. Útok z kůlu stále není to pravé ořechové. Ano, několik sezón nazpátek jsme museli spoléhat hlavně na útoky z kůlu a naše hra středem se omezila pouze na metr. Naše současná hra je však založena na dobrém příjmu a dobrým, rychlým útokem středem. Musíme ale uznat, že domácí zahráli v poli opravdu mimořádně dobře. Kolik již zdánlivě ztracených balonů se jim podařilo vrátit do hry. My jsme se opět museli spolehnout na Martina a Pavla. A hlavně Martin zahrál opět velmi dobře. Pan Patrák pomohl domácím ukončit 2 sety. Ale i tak – my jsme vůbec nemuseli dopustit takovéto koncovky. No, nedá se nic dělat, dopoledne jsme zápas ztratili. Další kaňkou dopoledního zápasu bylo zranění dědka2 (do té doby se mi hrálo opravdu dobře a snad jsem podstatně lepším přítahem, v porovnání s minulým zápasem, dokázal, že snad ještě do starého železa zatím nepatřím).

Odpolední zápas jsme začali s několika změnami v základní sestavě – na smeči Berryho vystřídal starosta, dědka2 na liberu vystřídal Zahálič. Pavla na bloku vystřídal Tomáš. Odpolední výkon byl skoro jako přes kopírák stejný, jako ten dopolední. Opět celkem slušný příjem, opět výborný Martin, opět úspěšnost útoku z kůlu byla docela nízká. I v tomto zápase čaroval svými rozhodnutími pan Patrák. Naštěstí jsme tentokrát závěrečný pátý set zvládli – a tentokrát musím říci, že hlavně i díky útokům z kůlu.

Neustále mám dojem, že musíme výrazně zlepšit hru v poli. Ještě se však musím zmínit o jedné věci. Domácí měli v obou zápasech skoro dokonalý příjem – až na výjimky neustále za jedna. Ale ruku na srdce – my jim to umožnili naším hodně slabým servisem (snad až na smečovaný servis Martina, ale ani s ním neměli domácí výrazný problém). A tak si myslím, že bychom měli na servisu trochu více při trénincích zapracovat. Já vím, zkažený servis není zase taková chyba. Bohužel to neplatí v našem případě. Protože jsou tu už naše tradiční újezdy, hlavně po námi zkaženém podání. Není výjimkou, že jen co zkazíme podání, soupeř hned následně připíše na svoji stranu 5 – 7 bodů v řadě. A to je dost.

Domnívám se, že obě utkání měla velmi dobrou kvalitu. Ale ke kvalitním zápasům vůbec nepřispěl pan Patrák. Ba naopak, byl to on, který svým neuměním rozhodovat, velmi výrazně přispěl k nervóznímu průběhu obou utkání. Jeho umění nás „zaříznout“ v několika koncovkách setů, to bylo až ukázkové. Každý další set jsme tak dohrávali s obavami, co si na nás opět vymyslí. Jeho argument, že by se něco takového nestalo, kdyby pískali 2 rozhodčí, bohužel nesdílím nejen já, ale i mnoho ostatních. Ano, já vím, rozhodčích je určitě málo – ale než aby pískal on, tak to bude lepší, když se dohodneme se soupeřem sami. A není to jen hodnocení mé, ale vlastně i ze strany domácích.

Ano, obě utkání byly vyhecované, hodně vyhecované (opět díky chybným rozhodnutím pana Patráka), ale když mezi některými hráči z obou týmů dojde až na nadávky, urážky a málem i na pěsti … Přiznávám, že kdyby se něco takového doopravdy stalo, tak okamžitě skončím s volejbalem.

Krásný sobotní den. A my se vydali směrem do Tanvaldu, abychom zde odehráli další 2 zápasy. Odjížděli jsme v 8 lidech – omluvil se starosta, Petr M., Michal a na poslední chvíli i Jirka. Tak nějak tajně jsme si přáli zopakovat tady 2 vítězství z loňského roku. Bylo to však jako den a noc. Ale postupně.

Vlastně moc variant na sestavu nebylo – Honza a Berry (smeč), Pavel a Tomáš (blok), Martin (univerzál), Petr H. (náhra), dědek2 (libero). První set, jsme celkem snadno ztratili i díky tomu, že se nám opravdu nedařilo na příjmu. Druhý set (vítězný) a polovina třetího setu (až do stavu 6:13 v náš prospěch) jakoby naznačovaly, že se forma vrací, že se vracíme k výkonu z minulého týdne. Ale opak byl pravdou. Opět mnoho chyb na příjmu, takže jsme se k útoku středem dostávali opravdu jen výjimečně. A Berry s Honzou na kůlu prostě neměli svůj den. Ano, příjem nebyl, náhra nebyla dokonalá, ale i přesto musím říci, že jsem oba dva viděl zahrát mnohem lépe. Ale každý má právo vybrat si slabší chvilku.

Škoda, že jsme to nezvládli se střídáním, nenechali kluky trochu odpočinout a nedali šanci Zaháličovi. Ano, i dědek2 se na příjmu trápil, hodně trápil. Hra v poli? Ta v dopoledním zápase vlastně neexistovala – významné, vyčítající pohledy jednoho na druhého, každý jakoby se držel hesla – ale toto není moje místo, můj balon a ne, že volejbal je kolektivní hra. Nikdo nejsme dokonalý, nemusíme vzít úplně všechny balony, ale postrádal jsem snahu. Nějak mi na hřišti chyběla ta naše správná pohoda. Situaci jsme si sami komplikovali ještě více mnoha pokaženými podáními. Tak nějak mi připadá, že jich bylo tolik moc v jediném zápase, jako snad za celé letošní jaro. No, domácí dovedli dopolední zápas do vítězného konce naprosto bez problémů, aniž bychom jim to nějak komplikovali.

Mezi zápasy jsme si odskočili do restaurace u tenisových kurtů. Něco málo k snědku, jedno, dvě pivka a honem zpět do haly. Dorazili jsme v momentu, kdy se po nás už rozhodčí začínal shánět. Takže bez žádného velikého rozcvičování jsme šli hned na věc. S jednou změnou v sestavě. Katastrofálního dědka2 vystřídal na liberu Zahálič. Příjem se začal dařit, začali jsme stále častěji útočit středem, Honza s Berrym na kůlu najednou získali jistotu. Domácím jsme nedali vůbec žádnou šanci a velmi rychle jsme zápas ukončili vítězstvím bez ztráty setu. To zlepšení nastalo jen kvůli naší změně v sestavě? Nevím. Musíme si však také přiznat, že soupeř k druhému utkání přistoupil úplně odlišně. Možná díky tomu, že domácím chyběl nahrávač z dopoledního zápasu (mimochodem nahrával opravdu velmi dobře), připadalo mi, že k zápasu přistoupili stylem: hlavně ať je to rychle za námi. Pokud jde o nás, dařilo se všem. I když musím vyzvednout výkon Pavla, který se opravdu jeví jako výrazná posila.

Věřím, že ty slabší chvilky jsme si vybrali tento víkend, a příští týden ve Stráži sami sebe přesvědčíme o tom, že umíme hrát mnohem líp.

A je to tady. Soutěž jsme začali se zpožděním (první dvě kola byla odložena na 17. 11. 2010 a minulý víkend jsme měli volno).

Tentokrát k nám přijel nevyzpytatelný soupeř z Rumburku. S ním se nám většinou daří v domácích zápasech. A ani tentokrát tomu nebylo jinak. Soupeř dorazil pouze v 6 lidech. My jsme se sešli v 11 – vlastně chyběl jen omluvený Michal a do hry nezasáhl Petr Morávek, který byl ne zcela fit – snad příště.

Dopolední zápas jsme odehráli v sestavě Honza a Berry (smeč), Pavel a Jirka (blok), Martin (univerzál), Petr H. (náhra), dědek2 (libero). Hlavně první dva sety jsme odehráli opravdu velmi dobře s téměř dokonalým útokem středem. Vycházelo opravdu vše – výborný příjem, výborná náhra, vynikající útok. O tom svědčí, že jsme soupeře v prvních dvou setech nechali v housce. Jako bychom si snad mysleli, že do i nadále půjde hladce a soupeř to snad dohraje za nás. Ve třetím setu jsme povolili. Zhoršili jsme se na příjmu, tím pádem útoky středem ztratily na své účinnosti (vlastně jsme ze středu útočili skoro výjimečně) a klukům na kůlu se nedařilo vše skládat. I tak jsme ale měli za stavu 24:21 několik mečbolů. Ale soupeřův „čahoun“ nás servisem dodělal a tak Rumburk získal třetí set. No, byla tu trochu obava, zda dokážeme zápas zvládnout bez nervů. Ve čtvrtém setu jsme se opět dostali na stav 24:21, ale tentokrát jsme žádné drama nedopustili a zápas ukončili.

Odpolední zápas jsme odehráli se 3 změnami v sestavě. Dědka2 na liberu vystřídal Zahálič. A na bloku hráli Tomáš s Márou starostou. Na soupeři začala být znát únava. Vyhráli jsme tentokrát bez ztráty setu (že by tedy odpolední sestava byla lepší?), ale nedá se říci, že by náš výkon byl bez chyb. Vzhledem k nepřesnému příjmu jsme se k útoku středem zase tak často nedostávali. V tu dobu jsem hodně spoléhali na Berryho a Honzu a oba se s tím poprali velice dobře.

Za zodpovědný přístup k oběma utkáním však zaslouží pochvalu všichni. Budeme-li všichni i k dalším zápasům takto zodpovědně přistupovat, domnívám se, že bychom se mohli i v letošním ročníku prát o přední místa v tabulce.

Velmi dobře pískal rozhodčí Filinger (hodně příšný člověk by našel asi 3 chyby – 2:1 v náš prospěch – ale na dva zápasy – opravdu velmi dobrý výkon).

Zápas jsme zakončili (až na Smržováky) v Městské hale u Jardy spolu s holkama z Jablonexu. Pár koly šťáviček“ jsme oslavili několik narozenin najednou. A když náhodou žádný oslavenec už nebyl, tak kvůli další rundě jsme prostě někomu narozky vymysleli.  No, opravdu povedená akce.

Věděli jsme dlouho dopředu, že bude chybět Jirka i Petr H. Minulý týden se zranil (při stěhování) i Berry. Omluvit se chtěl i starosta s Petrem M. To by nás bylo šest. Několikrát jsme se snažili hráče týmu Jablonné v Podještědí přesvědčit o přeložení zápasu na náhradní termín. Soupeře neakceptoval ani náhradní termín, ani odehrání zápasu v rámci jejich tréninku. Byli jsme vlastně ochotni přistoupit skoro na cokoliv. Ale soupeř byl neoblomný. Jakoby cítili šanci nás snadno porazit. A to nás zdravě naštvalo. Starosta se k této situaci postavil čelem a rozhodl se, že pojede. I Petr M. se nakonec nechal přesvědčit, že pokud to zdraví dovolí, tak to zkusí. Ještě večer před zápasem to vypadalo, že pojede. Ale v den zápasu ráno oznámil, že bohužel jeho záda to nedovolí. Berry se nakonec rozhodl, že to zkusí a jel s námi. Odjeli jsme tedy starostovým autobusem v 7. Odjížděli jsme bez našeho jediného nahrávače (Petra H.) s tím, že si jedeme zahrát volejbal, strávit tak hezkou sobotu a snažit se vyhrát alespoň jeden zápas.

Do prvního zápasu jsme nastoupili na náhře s Petrem Z. a dědkem2 na lavičce. V prvním setu jsme neustále dotahovali soupeře. Prohrávali jsme ještě 17:15. A od té doby jsme začínali přebírat režii zápasu. Set jsme s přehledem dotáhli do vítězného konce. I ve druhém setu jsme se vyvarovali zbytečných chyb. Ale známe se a tak jsme i do posledního setu nastupovali na 100% soustředění s cílem pokusit se zápas dotáhnout do vítězného konce. A to, co se odehrálo ve třetím setu, to jsem ještě ve volejbale nezažil. Nám se dařilo opravdu vše – výborný blok, výtečné pole, jistý útok, jisté podání. A tak za velmi krátkou dobu bylo na ukazateli skóre 4 : 25 !!! 

Pauzu mezi zápasy jsme strávili v místní hospůdce na náměstí, kde stále častěji byla od našeho stolu slyšet hláška: „čtyři – tři – dva – jedna – huráááááááááá­ááááá“. Jako připomenutí si spláchnutí domácích ve třetím setu dopoledního zápasu.

A jak to bylo odpoledne? Vítězná sestava se nemění. Nebylo vůbec potřeba někoho střídat. A kým? Dědkem2? Ne, tomu bylo moc dobře na lavičce. Vítězství tentorkát nebylo tak přesvědčivé, ale přesto velmi jistě jsme brzy vedli 0:2. Ve třetím setu jsme si vybrali slabší chvíli, kdy jsme soupeře hlavně našimi chybami dostali do hry. Ani čtvrtý set jsme nezačali nejlépe a prohrávali jsme již 7:2. Ale pak se náš výkon výrazně zlepšil – už opět bez zbytečných chyb. Ale je nutno také říci, že soupeř nám svými chybami naše vítězství usnadnil.

Pokud jde tedy o mne, překvapil mě Zahálič se svými pověstnými mecháčky. Ano, je pravda, že středem jsme útočili opravdu výjimečně, ale náhry na kůl nebyly zase tak špatné. Ale myslím si, že svou novou roli zvládnul celkem dobře. Ne, dnes se opravdu nedá vyzdvihnut někdo speciálně. Bylo by to nespravedlivé vůči ostatním – všichni bez výjimky podali zodpovědný výkon.

10. 3. se budeme v domácím zápase s Tanvaldem snažit potvrdit a uhájit 3. místo. Budeme moci počítat d větší podporou domácích fanoušků?

Bez omluveného Zaháliče a Berryho jsme se sešli na další domácí dvojutkání. Na podzim se nám podařilo u soupeře 2× vyhrát, a tak jsme si říkali, že by nebylo vůbec špatné to znovu zopakovat.

Dopolední utkání jsme začali celkem v pohodě. Dařilo se na příjmu, na náhře, na smeči, kde velmi dobrý výkon podal Martin. Jediné, co by se dalo mužstvu vytknout, byla hra v poli – až na pár výjimek nám všechno spadlo. Utkání jsme ale celkem v pohodě dovedli do vítězného konce.

Nic nenasvědčovalo tomu, že by odpoledne tomu mělo být jinak. Ale… O pauze mezi zápasy někdo dal párek, někdo pivko, někdo cígo. Ani teď nevím, jestli má opravdu cenu něco ke druhému zápasu psát. Proč?

Odpolední zápas jsme začali opět v pohodě a opět bez větších problémů jsme vyhráli první set. Ale pak…jako by na hřiště přišlo místo nás úplně jiné mužstvo. Ze hry se vytratila jistota. Snad jedině na příjmu jsme si udržovali lepší standart. Ale náhra špatná, náš útok opravdu bezzubý, hra v poli nulová, bloky neexistující. Bohužel musím konstatovat, že náš výkon byl velmi špatný, odevzdaný, hra bez zájmu. Věřím, že to je naposledy, co se musím takto kriticky vyjadřovat k naší hře. Věřím, že to byla jen výjimka.

Další utkání nás čeká 3. 4. v Jablonném v P.

Tentokrát v neděli jsme se vydali za soupeřem do dalekého Rumburku. Omluven byl Petr Morávek, který nám určitě držel palce na dálku. Starostovým „autobusem“ jsme odjížděli však pouze v 7 s tím, že těsně před utkáním dorazí společně i Zahálič s Berrym. V době zahájení utkání jsme však byli stále jen v 7 (Berry se Zaháličem nemohli najít halu a je divné, že kdy jsme již všichni ladili formu na zápas, jim nikdo nebral mobil  – no, nakonec se jim to po „tour de Rumburk“ podařilo a do haly dorazili asi s 20 minutovým zpožděním). Jeli jsme si minimálně pro jedno vítězství (ještě ani jednou jsem nezažil v Rumburku 2 vítězství – ale po pravdě: kterému mužstvu se to podařilo?).

K dopolednímu zápasu jsme nastoupili s dědkem2 na liberu – a musím již dopředu předeslat, že jeho výkon byl nic moc (spíše nic, než moc – v poli nula, na příjmu žádná velká jistota – no jo, dědek2 stárne). První set jsme začali velmi dobře – jistota na všech postech na hřišti. A tak celkem s přehledem jsme dotáhli set do vítězného konce. Jako by nás výkon ukolébal, uspal. A v dalších setech jsme už nebyli schopni zopakovat výkon z prvního setu – bohužel. Soupeř byl neustále nad námi. Nebylo nic, o co bychom se mohli opřít – pole velmi špatné, náhra nic moc, na smeči rovněž nic moc, bloky skoro žádné.

O pauze mezi zápasy jsme skočili někdo na pivko, někdo na kolu – něco málo sníst (no, na výběr moc nebylo – bramboráky v omezeném počtu velmi rychle rozebrané, toasty pouze v jednom provedení. Tak to Berry odnesl palačinkami).

Do druhého zápasu šel na libero Zahálič. A je pravda, že podal výkon mnohem lepší jak dědek2. Na počátku utkání posbíral pár zázračných balonů. Možná i tím probudil v mužstvu větší touhu po vítězství. Sice jsme první set prohráli, ale výkonem jsme se blížili našemu vítěznému setu v dopoledním zápase. V žádném setu jsme se tentokrát nevyhnuli našim újezdům. V každém setu jsme dotahovali mnohobodový náskok soupeře. Srovnali jsme na 1 : 1. A obrat celého utkání možná nastal ve třetím setu, kdy jsme již prohrávali 11 :17. To jejich dlouhán byl zrovna vzadu, u nás na servisu Honza. Na bloku se začalo neuvěřitelně dařit Tomášovi s Martinem. A tak po chvíli na ukazateli bylo skóre 20 : 17 v náš prospěch !!! A tet jsme nakonec dotáhli do vítězného konce. Možná, že soupeř již odcházel fyzicky. Vlastně hrál bez střídání oba dva zápasy. Ani ve čtvrtém setu jsme se neubránili našemu bohužel „tradičnímu“ odjezdu. Ale i tentokrát se podařilo stav srovnat a set a tím i zápas dotáhnout do vítězného konce. Ve druhém zápase jsme se sice také nevyvarovali chyb. Ale podstatně lépe jsme zahráli v poli, i na smeči a hlavně na bloku.

Ano, jednou opět pár slov k rozhodčímu. Už cestou do Rumburku jsme se obávali, zda nás bude místní rozhodčí opět „řezat“, jak je zde obvyklé. Ale myslím si, že jsme se shodli všichni, že tentokrát to zase tak strašné nebylo. Sice dělal chyby – ale na obě strany. No, určitě si rozhodčí vyslechl své – nejen od nás, ale i od domácích. Další utkání hrajeme doma se Stráží n. N. A možná budeme vzpomínat na rozhodčího z Rumburku. Nominován je brácha našeho dědka – Augsten 

V sobotním utkání nás čekal soupeř z dalekého Varnsdorfu. Jako nezapomenutelně vryté do paměti jsme měli naše remízové vystoupení na půdě soupeře, zejména spojené s výkonem rozhodčího Kuby a ve vzpomínkách se objevovalo i utkání z minulé sezóny z Varnsdorfu rozhodované rozhodčím Rozumem. Dalo by se tedy říci, že měl přijít čas odplaty a nejlépe i s úroky.

Sešli jsme se k utkání bez omluveného Míly, a dalo by se říci, že v silné útočné formaci. Když bych přeskočil průběh utkání, tak můžu říct, že za hodinu bylo s přehledem hotovo. Za zmínku stojí zejména kvalitní příjem, náhra a pestrý útok jak středem pole, tak i z kůlu. Vyzdvihnout lze i Martinův servis, který byl v sobotní den nekompromisní a činil soupeři velké problémy při příjmu. Z nepřesného příjmu se pak i přes všechny snahy hostujícího nahrávače nepodařilo připravit překvapující a úderný útok a tak ve většině případů došlo k bezchybnému příjmu a rychlé odpovědi kladivářů na síti. Jak jsem řekl, za hodinu bylo hotovo s výsledkem 3:0 ve prospěch domácích.

Tak jak jsem vystoupal vysoko při bájení o prvním utkání, tak možná ještě níže bych mohl klesnout při opsání druhého utkání. Po hodinové přestávce a vydatné svačině (pivo + párky, někteří si to obohatili cigaretkou) jsme nastoupili do druhého utkání. Zřejmě ukolébáni výsledkem z prvního zápasu jsme nezačali nějak zostra a rázem se soupeř dostal do vedení. I když to bylo jen o 2–3 body, tak si soupeř více méně dokázal toto vedení udržet až do koncovky setu. Tam se projevila zřejmě nervozita soupeře, kdy vyhozeným balonem do autu nám umožnil srovnat stav, a pak zaúřadovala naše jistota a jedním ubráněným a jedním rozehraným a položeným balonem jsme dokázali dovést první set druhého zápasu do úspěšného konce. Jako přes kopírák byl i druhý set, ovšem s tím rozdílem, že byla koncovka maličko napínavější než v prvním setu. Po námi vyhraných dvou setech zřejmě soupeři došla v půlce třetího setu motivace i chuť zvítězit, a tak se zbytek utkání odehrával v podobném aktu jako v prvním zápase. Se značným úsilím se nám podařilo i druhý zápas dohrát do vítězného konce a s výsledkem 3:0 završili úspěšné sobotní klání.

Nemohu nezmínit velmi dobré rozhodování Jardy Sasky, který ustál (doslova vydržel ve stoje) oba zápasy a kromě jednoho sporného okamžiku za celé dva zápasy utkání odřídil bezproblémově. I když hostující s některými výkony rozhodčího dost hlasitě nesouhlasili, nebyl pro to sebemenší důvod. A jak už jsem se zmínil na začátku, asi hosté zapomněli na svá domácí utkání a rozhodování místních rozhodčích. My bohužel ne a jak to říkají na jednom rádiu: „Pomsta je sladká.“ 

Děkujeme příchozím fanouškům za vřelou podporu! Následující utkání nás čeká netradičně v neděli na hřišti soupeře v Rumburku. Další domácí utkání se koná 27. 3. 2010 s celkem Stráže n. N. a všichni jsou opět vřele vítáni.

Minulý víkend pauza. Zopakujeme výborný výkon z druhého zápasu s Turnovem i dnes? Vysoké v minulém týdnu prohrálo 2× jasně právě s Turnovem. S dnešním naším soupeřem byla vždy všechna utkání vyrovnaná. Přestože na každé dvojutkání odjíždím s tím, že bych rád 2 vítězství, tak jsem si říkal, že i kdyby to dnes dopadlo 1 :1, byl bych spokojený. Ale… ale od počátku.

Překvapení? Bylo nás 9 (kdy nás tolik bylo naposledy?). Po dlouhé době byl s námi i starosta (po operaci vlastně poprvé a už se zapojil i do hry). Začali jsme s dědkem2 na liberu, Honzou a Berrym na kůlech, křížem s Petrem H. šel Petr M. a pak Martin křížem s Jirkou. Ano, výkon v dopoledním zápasu byl opravdu skoro bezchybný. Velkou jistotou byl Berry s Honzou. Na středu velmi spolehlivý výkon podali Jirka s Martinem. Petr si na nahrávce vzpomněl na minulý zápas a i jeho výkon byl velmi dobrý. Spolehlivě tým doplňoval Petr M. i dědek2. A tak za necelou hodinu byl konec. Ano, soupeř říkal, abych nepsal, že jsme je smázli. Tak ne, nesmázli. Ale dopoledne jsme je přejeli opravdu s přehledem.

Odpolední zápas jsme začali se změnami. Na liberu vystřídal dědka2 Petr Z. a na lavičce zůstal i Petr M. Křížem s Petrem H. šel tentokrát Martin. No, rozjížděli jsme se sice pomaleji. Ale i tak jsme celkem s přehledem dotáhli první set do vítězného konce. A nic nenasvědčovalo tomu, že by ten zápas měl být delší, dramatičtější. Ale… Opět se potvrdilo, že naše lavička je opravdu slabá. Možná to bylo dostavující se a zvyšující se únavou. Ale pomalu se vytrácela jistota úderů jak u Berryho, tak u Honzy. Už to nebyly balony s jistotou položené do pole soupeře. I na náhře jsme ztratili jistotu. A bylo to tady. Druhý set jsme prohráli. Třetí set jsme opravdu vydřeli, a i když s obtížemi, ale dotáhli jsme ho do vítězného konce. No, přiznávám, že jsem si myslel, že toto vydřené vítězství nás nakopne a zápas v dalším setu ukončíme. Ale… opět nic. Kupili jsme chybu na chybu, hra v poli byla velmi slabá, útok málo účinný, náhra nepřesná. Soupeři se podařilo zápas dotáhnout do tie-breaku. Ten jsme nezačali vůbec dobře. Velmi rychle jsme prohrávali 1:5. Strany jsme točili za stavu 4:8. Ještě za stavu 11:14 jsme se trochu kousli a stáhnuli na 13:14. Ano, byla tu šance na srovnání, ale opět námi nevyužitá. A soupeř pak chytrým balonem zakončil své snažení a dotáhl zápas do vítězného konce. A nezbývá než mu pogratulovat.

Příští týden (14. 3.) nás čeká mužstvo Varnsdorfu. Věřím, že nedopustíme žádné překvapení.

Sešlo se nás jenom 7 (stále bez zraněného starosty, bez dovolujícího se Zaháliče, a tentokrát i bez studenta Martina – no, snad se všechno naučil). Ale nejdříve – díky Berry, že jsi dorazil. Oba zápasy jsme odehráli s dědkem2 na liberu a tedy vlastně bez možnosti střídání. No, vyšlo to – ale ve druhém zápase nám v jeden moment zatrnulo. Berry nakonec vydržel až do konce. A tak jen všichni doufáme, že bude v pořádku. A jak to tentokrát probíhalo? Dopolední zápas jsme nezačali špatně. Troufnu si napsat, že náš výkon byl v prvním setu výborný a chybělo málo, abychom ho dotáhli do vítězného konce. Výkon ve druhém i třetím setu už byl jen dobrý – už jsme se nevyhnuli chybám – špatný příjem, problémy s náhrou, špatné bloky, nejistý útok. I přes jasnou prohru jsme ale dopolední zápas jen tak lehko neodevzdali.

A odpolední zápas? Myslím si, že to byl náš nejlepší výkon za poslední rok. Příjem téměř dokonalý, náhra výborná, náš útok bezchybný, vynikající, hra v poli podstatně lepší než v minulých zápasech. Ano, již několikrát jsme s Turnovem odehráli vyrovnané zápasy. Nikdo z nás nechtěl, aby se opakoval průběh podzimního utkání (vzpomeňme, vedli jsme 2:0 a 24:20 a stihli jsme celé utkání ještě 2:3) prohrát. Tentokrát jsme to však nedopustili. A tak za hodinu jsme se radovali z vítězství 3:0.

A už to opět začalo – tentokrát výjimečně až v polovině února. Na počátku týdne to vypadalo, že nás nebude ani 6. No, ale nakonec jsme odjeli v 8 – omluveni byli náš starosta (po operaci) a Zahálič (lyže v Itálii).

Náš výkon snesl přísnější měřítko pouze v dopoledním zápase. Po špatných začátcích v každém setu jsme soupeře vždy dotáhli, skóre srovnali a sehráli s jedním z favoritů soutěže velmi vyrovnaný zápas. Odpolední výkon nemá snad ani cenu raději komentovat.

Ne, tentokrát nebudu hodnotit jednotlivé hráče – ať se jednou každý sám zamyslí nad svým výkonem, přístupem. Ale co je však jasné – volám Zaháliči, vrať se. Já sám jsem byl ze svého výkonu dost zklamaný – příjem na nic, v poli vůbec nic. No, už to je asi signál, že bych měl skončit.

V 10 lidech jsme odjížděli směr Tanvald – opět s cílem vybojoval alespoň 1 vítězství. Celý den však začal příjemným překvapením – na zápas s námi jel i Pepa Jirsa – vlastně přišel s lahví něčeho tvrdého, aby se pochlubil, že se před pár týdny oženil. Tak Pepo, ještě jednou, všechno nejlepší. Se špatnou zprávou na ranní sraz přijel Petr H. – jeho záda začala stávkovat a tak nebylo jisté, zda vůbec nastoupí.

Do prvního zápasu však nastoupil – po velmi dobrém výkonu byl na ukazateli skóre stav 0 : 2 na sety v náš prospěch. Hráli jsme dobře, zbytečně nekazili. Už, už to vypadalo, že bychom mohli první zápas celkem v pohodě a rychle ukončit, ale… Petra H. nezradila záda, ale sval na noze. A tak došlo k nejhoršímu  – na nahrávku musel dědek2. A hned se to projevilo na stylu hry – útok středem skoro neexistoval. My jsme stále útočili proti kompaktnímu dvojbloku. A soupeři se tak velmi rychle podařilo srovnat na 2 : 2. Rozhodující tie-break jsme však zvládli a tak i s dědkem2 na náhře jsme dovedli zápas do vítězného konce.

Druhý zápas začal skoro bez přestávky. Opět jsme celkem hladce vyhráli první set. Ale pak to přišlo… soupeř srovnal na 1 : 1. Ve třetím setu bylo na hřišti jenom jedno mužstvo, a to domácí. Set jsme prohráli ostudným skóre 25 : 6. Horší už to být opravdu nemohlo. Nedařilo se vůbec nic – příjem, náhra, smeč, pole. Na konci čtvrtého setu přišel na náhru Pavel a hned to bylo znát. Nejen na náhře, ale hlavně na bloku. Povedlo se nám zápas opět zdramatizovat a dotáhli jsme ho až do tie-breaku. Vedli jsme 8 : 6, prohrávali 8 :10, abychom poslední set vyhráli 15 : 11 – hlavně díky vynikajícím blokům.

Ne, dnešní náš výkon určitě nebyl bez chyb, to ne. Ale hlavně nesmírnou bojovností jsme oba dva zápasy vyhráli. Hodnocení první poloviny soutěže najdete na stránkách v nejbližší době.

Výkon rozhodčího nemá vůbec cenu komentovat. I když nás nepoškodil, tak jeho rozhodování je opravdu k smíchu. Možná by bylo dobře, kdyby se někdy zodpovědní funkcionáři volejbalového svazu přijeli podívat na výkony „vyhlášených“ rozhodčích – opravdu by bylo vítězství pro volejbal, kdyby někteří skončili definitivně, čím dříve, tím lépe.

Sezonu jsme zakončili takovým delším posezením v Městské hale u Jardy.

Teď je tu zimní přestávka – další soutěžní utkání hrajeme až 13. 2. 2010 na hřišti Malé Skály.

Po výborném výkonu v minulých zápasech jsme (tentokrát opravdu bez Berryho a nemocného Petra Morávka) šli do utkání proti oslabenému soupeři s tím, že bychom chtěli vyhrát obě utkání.

Náš dopolední výkon se nedá opravdu komentovat slušnými výrazy – bylo to takové „péčko“ před sobotním obědem. Nedařilo se vůbec nic – díky špatnému příjmu jsme se tentokrát skoro vůbec nedostávali k útokům středem. Náš výkon nebyl ideální ani na smeči, už vůbec ne ve hře v poli. A to nekomentuji, kolik podání jsme během dopoledního zápasu zkazili. I nyní je velmi těžké označit někoho, kdo buď vyniknul, nebo totálně propadl. Byl to takový společný výkonnostní propadák. Ale musím ocenit hru soupeře. Jeho výkon ve hře v poli byl obdivuhodný. Mnoho zdánlivě ztracených balonů ještě dokázali zvednout a vrátit na naši stranu.

Do odpoledního zápasu jsme nastupovali s tím, že vítězství by nám mohlo zlepšit náladu. Když jsme v letošním ročníku hráli 1 : 1, tak jsme ani jednou odpolední utkání nevyhráli a chtěli jsme to změnit. Oproti dopolední sestavě došlo ke dvěma změnám – dědka2 na liberu nahradil Petr Zahálka a Tomáše nahradil na středu Jirka. Naše hra se výrazně zlepšila. Příjem skoro dokonalý, tím pádem se podstatně zvětšilo procento našich útoků, úspěšných útoků středem. Zlepšila se i naše hra v poli. Je ale také pravda, že výkon soupeře už byl výrazně slabší v porovnání s prvním utkáním. Skoro nekladl odpor a tak za necelou hodinu jsme dotáhli utkání k vítěznému konci.

Poslední utkání v podzimní části hrajeme 12. 12. na hřišti Tanvaldu. A pak… doufám, že v kompletní sestavě se zúčastníme delšího posezení u Jardy v hale.

Původně jsme měli odjet do Stráže pouze v 8 lidech – omluvili se starosta, Petr M. a Berry. Škoda, protože jak starosta, tak Petr v minulém zápase zahráli opravdu výborně. Ale nedalo se nic dělat. Tak opravdu velmi příjemně překvapil Berry, který ještě v pátek večer hlásil, že s největší pravděpodobností přece jen na zápas pojede. A pravděpodobnost se proměnila v jistotu, když dorazil v sobotu na místo srazu včas. Nakonec nás bylo tedy 9 – na soupisce i s Tomášem, ale bohužel zraněným.

K zápasu jsme přistoupili s cílem minimálně jednoho vítězství. Chtěli jsme tak prodloužit vítěznou šňůru z posledních zápasů. Solidní příjem, dobrá nahrávka, velmi jistý výkon na smeči, dobrá hra v poli, výborný výkon na bloku. Toto vše nás přivedlo k velmi jasnému a rychlému vítězství 3 : 0 v dopoledním zápase.

Velmi dobrý oběd, 2 pivka a honem do haly na odpolední zápas. Dopolední jasné vítězství nás dostatečně uvolnilo a tak jsme si přáli prodloužit vítěznou sérii o další úspěch. A na domácí jsme opravdu vlítli. Velmi brzy bylo na ukazateli skóre 3 : 13 v náš prospěch. Brzy jsme vedli 2 : 0 na sety a možná jsme se již viděli v hospodě. Slabší chvilku jsme si vybrali v koncovce třetího setu, který jsme vlastně našimi chybami soupeři darovali. Ne, tentokrát jsme již tie-break nepřipustili. A opět velmi solidním výkonem jsme soupeře přejeli ve 4. setu a dovedli tak zápas do vítězného konce.

Tentokrát mohu konstatovat, že jsme se v obou zápasech vyhnuli našim pověstným sériím našich chyb. Díky dobrému příjmu jsme tentokrát mohli zpestřit naši hru úspěšným útokem ze středu. Soupeře jsme vlastně za oba zápasy skoro nepustili do zápasu. Přístup a výkon všech byl opravdu výborný a tak by bylo tentokrát nespravedlivé někoho vyzdvihovat.

Předposlední letošní zápas, poslední letošní zápas v domácím prostředí hrajeme 5. 12. doma s mužstvem Jablonné v Podještědí. Bude tomu odpovídat i divácká kulisa?

Přijel k nám soupeř, který v minulém kole překvapil výborným výkonem proti Turnovu. Vedoucímu týmu tabulky uštědřil do té doby první porážku v letošním ročníku. My jsme se sešli tentokrát v 9 – omluvil se Tomáš a Pavel.

Dopolední zápas jsme poprvé nezačali suverénním vítězstvím. I přesto jsme opět první set vyhráli. Vlastně celý zápas byl boj o každý bod. Soupeř podal velmi dobrý výkon hlavně při hře v poli, kdy žádný balon nebyl pro ně ztracený. Soupeř zápas dotáhl až do tie-breaku. Zraněného Berryho na smeči nahradil další „smržovák“ Petr M. Zprávy ze čtvrtečního tréninku hlásaly, že je ve formě. A to potvrdil v posledním setu dopoledního zápasu. Ale v něm si na svoji jarní formu vzpomněl i Honza – konečně. A tak i díky jeho velmi jistému výkonu jsme zápas dotáhli do vítězného konce. Soupeř nám pomohl i tím, že Sandokan, který nás ničil svými zalejvkami, přešel na nahrávku.

Do odpoledního zápasu na liberu dědka2 vystřídal Zahálič a Petr M. v základní sestavě nahradil na smeči Berryho. První set jsme začali celkem v pohodě. Vedli jsme již 11 : 8, když si vzal soupeř první time. A pak… opět jsme předvedli jeden z těch našich úletů. Během chvíle na ukazateli skóre byl pro nás neuvěřitelný stav 11 : 18. Set už jsme nezachránili a nezbývalo nám než na první set zapomenout. Ani druhý set se pro nás nevyvíjel dobře, neustále jsme prohrávali. Za stavu 21 : 24 pro našeho soupeře však nastal obrat. Set se nám podařilo ještě vyhrát šňůrou 5 bodů. A pak jsme dotáhli i celý zápas do vítězného konce. Ve čtvrtém setu za stavu 21 : 19 pro nás jsme poslali na hřiště dědka2 – po 4 letech na jiný post než na libero. A hned na podání. Ani jsem neměl být čas nervózní. Ale celkem dobře jsem si uměl představit, co bych si asi vyposlechl, kdybych to podání zkazil. A… nezkazil.

Tentokrát musím konstatovat, že velmi dobrý výkon podal rozhodčí Pelc. Na hřišti výkonem nade všemi tentokrát vyčníval Mára starosta – po oba dva zápasy byl tahounem mužstva, velmi jistý na smeči. I proto je škoda, že v dalším zápase nám bude chybět. Svým výkonem, jistým výkonem na smeči opravdu překvapil i Petr M. A jen doufáme, že bude zdravotně v pořádku a pomůže nám i v dalších zápasech.

Další zápas hrajeme 28. 11. ve Stráži n. N.

Na další zápas jsme odjížděli opět v nekompletní sestavě (chyběl Pavel, Petr M., Jirka). Odjížděli jsme v naději alespoň jednoho vítězství, ale tajně jsme si určitě přáli vyhrát obě utkání. Ano, později se ukázalo, že soupeř byl hratelný, zatím nejslabší, se kterým jsme hráli. Ale i tak jsme si odvezli jen jedno vítězství.

Dopolední zápas jsme jako již tradičně začali velmi dobře, vlastně bez chyb. Vítězství v prvním setu jsme chtěli znovu potvrdit i v setu druhém. Ano, náš výkon už nebyl bez chyb – a když se k tomu přidá i „výkon“ rozhodčího (k němu trochu níže), tak bylo o osudu druhého setu rozhodnuto. Ani v dalších dvou setech jsme se nevyvarovali chyb – ale neudělali jsme jich tolik, abychom dali rozhodčímu šanci něco se zápasem udělat ve prospěch domácích.

Mezi zápasovou pauzu jsme si chtěli zpříjemnit pivkem a něčím málo k obědu v místní restauraci „Střelnice“. Což o to, pivko slečna nosila, ale to jídlo… česnečku jsme dostali za cca 40 minut. No děs. Dědek nevydržel a objednaný salát pro jistotu stornoval. Ostatní vydrželi, ale jídlo dostali v době, kdy už jsme měli být všichni na place a připravovat se na odpolední zápas.

Odpolední zápas byl kopií dopoledního zápasu. Opět naše suverénní vítězství v prvním setu. Ale v dalších setech naše chyby, zbytečné chyby usnadnily soupeři vítězství. Odešli jsme na smeči, příjem i náhra měly daleko do ideálu. Škoda slov – soupeř byl k poražení.

Rozhodčí? Je snad už tradicí, smutnou tradicí, že s nejhoršími výkony ze strany rozhodčích se setkáváme ve Varnsdorfu a v Rumburku. A pravděpodobně nejsme jediní, kteří toto konstatují. To, co předvedl tento víkend rozhodčí Kuba, tak to už opravdu nemá s rozhodováním vůbec nic společného. Nespočet chyb při rozhodování na obou stranách. A to jak nás v koncovkách dvou setů „zaříznul“, to bylo jak z učebnice, proč by tento rozhodčí už neměl nikdy pískat.

Opět našim nejlepším hráčem byl Martin – až do svého zranění. A doufáme, že na další zápas bude v pořádku. Určitě nám ve druhém zápase hodně chyběl. Stále nemohou najít svoji jarní formu – ani Honza ani Berry (ten sice sebou formičku měl, ale to nestačilo – chybí nám jeho forma). U ostatních se střídali okamžiky dobré se slabými. Je totiž škoda, že nejezdíme ve větším počtu, abychom mohli hráče, kterým se nedaří střídat. Ale to bude tuto sezónu u nás asi problém, velký problém. Snad se s tím nějak popereme.

Další utkání hrajeme doma s 24. 11. s týmem Rumburka.

Do Vysokého jsme odjeli v letošním ročníku poprvé alespoň v 9 lidech (chyběli: Pavel Mašek, Petr Morávek, Michal Plíšek). Že by dědek2 v sestavě přinesl první letošní vítězství? Ano, i když jenom jedno. A teď pravdu… S dědkem2 na liberu jsme začali dopolední zápas. V prvním setu jsme soupeře doslova „spláchli“ s palubovky – vycházelo nám opravdu vše – příjem, náhra, útok, bloky, pole. Ve druhém setu se soupeř hodně zlepšil. Ale i náš výkon snesl přísnější měřítko. A díky veliké bojovnosti jsme v setu několikrát dotáhli nepříznivý stav a i tento set dovedli do vítězného konce. Vedení 2:0 už dobře známe. A tak jsme nechtěli ponechat nic náhodě a dovést utkání co nejdříve do vítězného konce. Ale … Byl to opět pětiseťák. Třetí a čtvrtý set měl podobný průběh. Soupeř neustále vedl – nám se mnohokrát povedlo jeho náskok podstatně snížit, nebo dokonce vyrovnat. Ale pak přišla opět naše „tradiční“ série mnoha chyb po sobě následujících – špatný příjem (i dědek2 se moc nevyznamenal ), špatná náhra, špatná smeč, žádné bloky, žádné pole. No a byl tu pátý set. Chtěli jsme zlomit prokletí pátých setů. A dědek2 tak vyhlásil motivaci – za vítězství 4 rundy. Zpočátku to vypadalo, že ušetřím, protože jsme tie-break nezačali dobře. Prohrávali jsme 7:3, 8:4. Ale pak… začali jsme moc dobře blokovat, byli jsme jistí na příjmu i v útoku. A poslední set jsme tak dovedli do vítězného konce. Nebojím se říct, že v dopoledním zápase i zaslouženého vítězného konce.

Před odpoledním zápasem jsme skočili na pivko, rychlý oběd. No a dědek2 dostál svému slovu a objednával slíbené rundy (a možná to byla ta chyba) – zatím 2 (další jsem plánoval až po skončení zápasu). Odpolední zápas jsme sice prohráli 3:0, ale vítězství domácích nebylo tak jednoznačné, jak je možné konstatovat při pohledu na výsledek. V každém setu jsme měli opět sérii našich již bohužel tradičních chyb. Ale stále jsme stíhali držet se soupeřem krok až do koncovky jednotlivých setů.

No, možná to bylo těma rundama – ano, moje chyba. Tak už teď slibuju, že kdybych snad někdy příště měl nápad s nějakou motivací, tak na její splnění dojde až po zápasech. A hold kdo bude chybět na pozápasovém hodnocení, bude mít smůlu. Takže příště si po prvním zápase odpočítám pár drobných na nějaké malé jídlo, 1 pivko a ostatní nechám v šatně, abych snad náhodou neměl nějaký šílený nápad porušit svůj slib.

Takže po třetí sérii dvojzápasů máme konečně první vítězství. A to je dobře. Hodnocení našeho výkonu? Na smeči snese přísnější měřítko snad jen Martin – ale svůj výkon nepodpořil hrou v poli. Domnívám se, že náš příjem (až na pár újezdů) nebyl zase tak špatný. Na náhře máme také určitě co zlepšovat – ale soupeř útočil z horších náher a měl větší úspěšnost. Věřím, že Honza i Berry už najdou svoji formu z jarní části soutěže  – kdy byli oba dva důležitými tahouny našich výkonů – což se nedá bohužel říci o dosavadních odehraných zápasech.

V dalším kole hrajeme 14. 11. ve Varnsdorfu.

Odložený zápas jsme odehráli na státní svátek – 28. 10. 2009. Ale bohužel jsme neslavili – nebylo co. Na zápas jsme se sešli v 8 (vlastně v 7, protože dědek2 stále pouze v civilu) – a to je málo. Nejsme na tom tak dobře, abychom mohli 2 zápasy odehrát vlastně bez střídání. Já, celoživotní optimista, věřím, že toto byl poslední zápas, kdy jsme byli v tak malém počtu.

S nováčkem soutěže jsme začali velmi dobře. Naší hře se v prvním setu nedalo vyčíst opravdu nic. Celé mužstvo bylo úspěšné na příjmu, výborné na nahrávce, úspěšné na smeči, výborné na bloku, výborné při hře v poli. Jako bychom si snad mysleli, že i další sety budou probíhat ve stejném duchu. Ale bohužel. Úplně jsme odešli na příjmu, hra v poli se vytratila, úspěšnost na smeči byla mizivá, bloky skoro neexistovaly. A tak jsme se nemohli divit, že nás soupeř vyprovodil ze hřiště vcelku hladce.

Během pauzy mezi zápasy jsme si při pivku a párečku pár věcí vyříkali a věřili jsme, že odpoledne náš výkon už musí být nutně lepší. A opravdu tomu tak bylo. První set opět výborný – opravdu výborný. Soupeř se sice snažil, ale k ničemu jsme je vlastně nepustili. Ve druhém setu nám chybělo trochu štěstí, abychom i tento set dovedli do vítězného konce. No, nakonec to dopadlo tak, že soupeř dotáhl zápas až do pátého setu. Díky pár již tradičním chybám nám hosté z Malé Skály odskočili na 8:12. Ale zbraně jsme neskládali. A sérií výborných balonů jsme stav otočili a vedli 14:13. Soupeř se štěstím srovnal na 14:14. Pak na naší straně chyba na příjmu a následující naše smeč do autu. A bylo to…

Výkon rozhodčího Augstena raději komentovat nebudu – všichni ho známe. Z výkonu ve druhém zápase mám ale dobrý pocit – zlepšili jsme vlastně vše – příjem skoro dokonalý, práce v poli velmi dobrá, úspěšnost na smeči také dobrá, bloky velmi dobré. Hold tentokrát chybělo trochu štěstí.

Tento víkend máme volno. Další zápas hrajeme až 7. 11. ve Vysokém n. J.

A jsem tu opět po delší době s pravidelným komentářem k našim utkáním v novém ročníku.

Ale nejdříve něco ještě před soutěží. Do nového ročníku náš tým vstoupil s několika změnami. Svoji „hrozbu“ opravdu myslel vážně Vašek Veselý – a je to opravdu divné, že už s námi není. Skončil s námi i Mára Landa – ano, oběma vám přejeme hodně dalších volejbalových turnajových vítězství. No a snad se na nás někdy přijdete podívat. Jste stále vítáni. Záleží jen a jen na vás. Ano, na soupisce není ani Martin Koldínský – ale po pravdě – ten toho s námi opravdu moc neodehrál. Bohužel. Dal přednost studiu. Tak Martine, ať se ti daří. Na soupisce už není ani Robin Jirásko, který vzhledem ke své práci hostuje v jednom pražském týmu. Jakpak asi mezi své nové spoluhráče zapadl? Je i tam „nejlepší“? 

Staronovým hráčem na soupisce je Pavel Mašek – ale bohužel jen na hostování do konce prosince 2009. Je to škoda, že opět jen na hostování. A domnívám se, že by sám Pavel měl říci, zda chce hrát za nás. Protože vyřizovat každého půl roku „jen“ hostování je určitě nepříjemné, i finančně náročné. A samozřejmě, že bych očekával i mnohem vstřícnější přístup jeho mateřského klubu – TJ Turnov.

A tak jediným úplně novým hráčem v našem týmu je Tomáš Honců, který k nám přestoupil z Tanvaldu. Tak Tome, ať ti to i u nás šlape. No, přál bych ti určitě hodně „žehlení“ (jak říkáš – to vlastně znamená naše vítězství), ale doufám, že i ty s námi vyrazíš na pozápasové hodnocení , které se někdy protáhne méně, někdy více. 

A tak jsme dnes ráno vyrazili do Turnova. Ne v kompletní sestavě – chyběl Petr Morávek (co tvé koleno – doufám, že budeš už ve středu na značkách), Berry (doufám, že na školení velmi dobře vysvětlil prodejní strategii a že už nyní se výsledky dostavily ), Míša Plíšek (ten už s námi opravdu dlouho nebyl – ale jeho stavba už finišuje, tak doufám, že už brzy i on bude s námi jezdit). Odjeli jsme v 9 lidech, ale do hry vlastně v 8 (protože „dědek2“ si vybírá operační rok – koleno, oko – a to oko mu zatím nedovoluje být na hřišti). Ale povím vám, je to těžké být mimo hřiště a sledovat někdy to trápení.

A jak to dnes vypadalo? Dopolední zápas jsme začali již v 9 hodin. A začali jsme dobře, velmi dobře. Na smeči suverénní Honza byl velmi dobře podporován celým týmem. Vlastně bez chyby jsme odehráli první dva sety. A tak jsme s nadějí prvního úspěšného utkání vstoupili i do třetího setu. A i ten se vyvíjel velmi dobře. Až do stavu 20:24 v náš prospěch. Už jsme se možná viděli v hospůdce, na pivku, ale…. Pak to přišlo……„zavzpo­mínali“ jsme na naše staré chyby a set jsme bohužel ještě stihli prohrát. A nejenom třetí set, ale nakonec i celý zápas. Ano, i toto se dá. A důvody? Honza už nebyl tak suverénní, spíše se mu nedařilo pokládat balony. Příjmem jsme Petrovi H. vůbec neulehčili nahrávku. A nebyl nikdo, kdo by na sebe vzal tu zodpovědnost a tým svým výkonem táhl. No, i toto se stává v lepších rodinách. Šance byla velká, ale nedalo se nic dělat.

Vyrazili jsme na dobrý oběd, nějaké to pivko a věřili jsme, že odpolední výkon bude lepší a že si alespoň jedno vítězství odvezeme. Domácí lépe zvládli první set, my druhý. To už Honzu, který se nemohl chytit, vystřídal starosta. Na smeči se chytil Martin. A vypadalo to, že bychom si opravdu mohli odvést jedno vítězství. Ve třetím setu přišlo probuzení. Ale ve čtvrtém jsme se bránili, dobře bránili a chybělo málo, abychom i druhý zápas dotáhli do tie-breaku.

A celkový dojem z prvního dvojutkání? Náš výkon nebyl zase tak špatný. Přiznávám, že jsem já osobně očekával jednoznačnější vítězství Turnova. V naší hře bylo mnoho dobrých, několik výborných okamžiků. Bohužel jsme se ale nevyvarovali série našich tradičních chyb.

A na závěr…… někteří jsme vyrůstali na příbězích „Rychlých šípů“. A tak snad nejen mně něco říká jméno Mirek Dušín – hodný, schopný, vzorný, pečlivý… (no, na něm by snad nikdo nenašel špatnou vlastnost). Ale my nemusíme být tak hodní – od rozhodování je na hřišti rozhodčí. A pokud se chce snad o něčem ujistit, tak vždy (!) platí pravidlo (alespoň v soutěžích naší úrovně) – nic nevím, nic si nepamatuju. Já vím, povíte mi, ale to není sportovní  – ano máte pravdu, ale tak to je.

Státní svátek 28.10. oslavíme odloženým dvojutkáním s nováčkem soutěže – Malou Skálou. Pevně věřím, že oslava to bude vítězná.

K poslednímu dvojutkání sezony 2008/2009 jsme nastupovali bez stálice „dědka II – libera“ Míly (který asi vyměnil kecky za půllitr ), Robina, ale jinak v obvyklém složení se třemi základními úkoly:

• pomstít podzimní porážky z Varnsdorfu (nutno podotknout za velkého přispění rádoby „rozhodčího“ Rozuma),
• pokusit se zaútočit na 3. příčku v soutěži (za předpokladu našich 2 vítězství a alespoň jedné porážky Stráže v Rumburku)
• a v neposlední řadě vyhrát tak rychle, aby Mára starosta mohl odehrát obě utkání (na 13:15 ohlásil odchod za dalšími „starostovskými“ povinnostmi).

Na úvod je potřeba říci, že vzhledem k našemu zodpovědnému a dobře motivovanému výkonu jsme všechny tři úkoly splnili beze zbytku. V prvním utkání jsme za 65 minut „spláchli“ Varnsdorf 3:0 a po vzájemné domluvě o včasnějším začátku druhého utkání v poledne a jedné naší změně v sestavě, kdy Máru starostu na bloku vystřídal Jirka jsme opět neponechali nic náhodě a za 70 minut jsme soupeři mávali na cestu zpátky do Varnsdorfu po vítězství 3:0. Celkově lze konstatovat, že soupeř, ač asi méně motivovaný než domácí, nestačil domácím v žádné volejbalové činnosti. Z hráčů bych nerad někoho vyzdvihoval, všichni podali velmi zodpovědný výkon.

Na předposlední dvojutkání tohoto ročníku jsme se sešli po dlouhé době kompletní (Mára Landa nás úplně vypustil ). A nechtěli jsme dopustit žádné překvapení. Zápas nezačal zrovna šťastně, protože ještě před prvním balonem se zranil Mára starosta. Doufejme, že se dá velmi brzy do pořádku a svým výkonem pomůže příští týden. Ale dopolední zápas tomu však neodpovídal. Hned první set jsme prohráli, i když jsme ho měli dotáhnout do vítězného konce. Zbývající sety jsme sice dotáhli sice k vítězství, ale náš výkon nebyl zrovna přesvědčivý. Chybovali jsme hlavně na příjmu a bohužel ani náš útok nebyl zrovna stoprocentní.

Do odpoledního zápasu jsme nastoupili s další změnou, kdy na liberu zraněného Mílu nahradil Petr Zahálič. Náš výkon byl tentokrát mnohem lepší, mnohem zodpovědnější. Soupeř nám naše vítězství usnadnil velkým množstvím chyb – jak na servisu, tak při útoku. Ale to nijak nesnižuje výkon našeho mužstva.

Myslím si, že tentokrát za obě utkání si zaslouží pochvalu Vašek. Už dlouho jsem ho neviděl podat tak dobrý výkon a v obou zápasech.

No a příští týden poslední utkání – tentokrát dorazí na Smržovku mužstvo Varnsdorfu. A při vzpomínce na podzimní utkání (a „výkon“ rozhodčího Rozuma , kterého už snad nikdy při zápasech nepotkáme) máme jediný cíl – pokusit se obě utkání vyhrát.

Nedovolíme žádné překvapení? S těmito myšlenkami jsme nastoupili k dnešním utkáním. Křížem s Honzou tentokrát nastoupil Mára starosta a s úlohou nahradit omluveného Berryho se vypořádal velice dobře. Dopolední zápas byl opravdu bez zápletky a pouze v prvním setu soupeř „kousal“. Nám se v podstatě dařilo úplně na všech postech. A tak jsme zodpovědným výkonem, podobným z posledních utkání, dovedli zápas bez problémů k hladkému vítězství.

V odpoledním utkání se soupeř zlepšil – již nám tolik nepomáhal zkaženými servisy a hlavně podal mnohem zodpovědnější výkon na smeči. Již to vypadalo, že bychom i druhé utkání mohli dovést k vítězství 3:0. Ale… Ve třetím setu nám „úplně odešel“ příjem – hlavně Míla byl v tu dobu úplně mimo. A přesto, že jsme hlavně díky Honzovi dotáhli již téměř ztracený set k mečbolu, tak jsme set prohráli. V posledním setu jsme již podali zodpovědný výkon a nedopustili jsme další zdramatizování odpoledního zápasu. Stabilně dobrý výkon podal opět Honza a znovu příjemně překvapil svým výkonem i Martin Š.

Příští týden, 28. 3. hrajeme opět doma – tentokrát s Mnichovým Hradištěm. Tento tým plný mladých, určitě perspektivních kluků v poslední době překvapil několika velmi dobrými výsledky (vítězství ve Stráži n. N.). Bylo by určitě dobré potvrdit naše poslední výkony a připsat si do tabulky další 2 vítězství.

Do Vysokého v naději minimálně jednoho vítězství jsme odjížděli bez omluveného Máry starosty a bez Robina (který možná ztrácí zájem s námi hrát, proto bez udání důvodu s námi na zápas neodjel).

Dopolední zápas jsme začali velmi dobře a první set jsme jasně vyhráli. Vycházelo nám úplně vše – příjem, náhra, pole, smeče. A jako bychom si snad mysleli, že i další sety budou probíhat ve stejném stylu. Ale to jsme se šeredně spletli. Soupeř se zlepšil. My naopak jsme nezopakovali výkony z posledních zápasů. O osudu dopoledního zápasu se pravděpodobně rozhodlo ve třetím setu, kdy jsme vedli 24:21 a ještě jsme stačili set ztratit. Výkon z naší strany byl špatný, takový odevzdaný, ustrašený. Po zásluze jsme prohráli celý zápas 1:3.

V místní restauraci jsme si náladu spravili nějakým pivkem a jedním panáčkem. Vaškovi jsme „vypletli“ ruce (protože těch balonů mezi rukama v prvním zápase mu prošlo celkem dost a na jeho odpoledním výkonu to bylo znát) a s velkým odhodláním získat zde alespoň jedno vítězství jsme začali odpolední zápas. Opět jsme se vrátili k výkonům z minulých zápasů, tj. k odpovědné hře, dobrému příjmu, spolehlivé náhře, jistému a odpovědnému útoku, dobré hře v poli. A toto vše nás dovedlo k vítězství.

A příští týden nás čeká Jablonné – tým, který v minulém kole překvapil vítězstvím na Stráží. Tak jenom věřím tomu, že na domácí palubovce se žádné překvapení konat nebude.

Sešli jsme se po dlouhé době vlastně v kompletní sestavě. A tak vlastně i v očekávání, zda se nám podaří zopakovat nadějné poslední výkony. Před zápasem však přišlo rozčarování, když jsme zjistili, že jako rozhodčí byl delegován Jindra Augsten. A nemýlili jsme se. Výkon, který předvedl, svědčí jen o tom, že by volejbalu prospěl tím, že by s pískáním co nejdříve skončil.

Ale k samotným zápasům. Do prvního zápasu jsme nastoupili s Robinem na náhře, Márou starostou na středu a Honzou, i když ještě ne 100% zdravým, na smeči. Z normálního průběhu prvního zápasu se vymknula pouze koncovka druhého setu, kterou dohrál rozhodčí svým zmatečným rozhodnutím, i když v náš prospěch. První zápas jsme zodpovědným výkonem dovedli bez problémů k vítězství. Opět velmi zodpovědný výkon podal Berry, který vnesl do naší hry klid i jistotu na smeči a svými výkony pravidelně přispívá k velmi dobrým výsledkům celého týmu. Je pravda, že Robin by se měl na náhře zlepšit – měl by se snažit hru zrychlit. Ale je problém v tom, že s námi netrénuje a tím pádem se nemůže s klukama sehrát.

Do odpoledního zápasu jsme nastoupili s několika změnami – na náhru se vrátil Petr H. (ani on stále ne ještě úplně zdravotně v pořádku) a starostu na středu vystřídal Jirka. A hned bylo vidět, že hráči jsou s Petrem sehranější (i když ani jeho výkon nebyl bez chyb – ale vlastně 3 týdny skoro vůbec nepinkal). Párkrát se povedl krásný a rychlý útok středem. Ano, Jirka opět splnil svoji úlohu. Je na něm vidět, jak se v poslední době opravdu zlepšuje – jak na smeči, tak na bloku. I druhý zápas jsme dovedli k vítězství, ale nemohu si pomoc – nějak nám odpoledně chyběla ta správná „šťáva“.

V obou zápasech jsme zahráli velmi dobře na bloku i v poli. Všichni opět podali zodpovědný výkon. Dvěma vítězstvími jsme vlastně i gratulovali Vaškovi k jeho sobotním narozeninám. A v takové menší oslavě jsme pokračovali i u Jardy v Městské hale, kde jsme párkrát otočili kolečko „šťáviček“.

V 9 lidech jsme se vydali do Turnova, ale s tím, že Petr H. bohužel do hry ze zdravotních důvodů nezasáhne. I tak jsme věřili alespoň v 1 vítězství. Ale…

Dopolední výkon byl lepší. Domácí jsme celkem potrápili. A nebýt toho, že jsme ve 3. setu soupeři usnadnili vítězství (3 naše zkažené servisy od stavu 20:20), mohli bychom pomýšlet i na celkové vítězství, protože soupeř v jednu chvíli vůbec nevěděl, co hrát. Poslední set dopoledního zápasu už byl z naší strany slabší, takový odevzdaný.

O pauze jsme nepohrdli pivkem placeným vedoucím domácího mužstva, jako poděkování za naše vítězství nad Rumburkem.

Přísnější měřítko odpoledního zápasu snesli první dva sety – hlavně ve druhém setu se hrál výborný volejbal na obou stranách. Ve 3. a 4. setu jsme však odešli na blokách, na příjmu, na náhře a tak jsme domácím usnadnili i druhé vítězství.

Ale i přes 2 porážky jsme hráli dobrý volejbal a přispěli jsme tak k výbornému volejbalovému zážitku. Neodpustím si však dvě poznámky – volejbal je kolektivní sport a domníval jsem se, že jsme dobrá parta. Proto mě mrzí, jak se k mužstvu zachoval Mára Lanďák (bez jakéhokoliv vysvětlení mužstvo opouští – nechodí s námi ani trénovat, ani na zápasy). A to, aby si někdo (= Robin) kladl jako podmínku, že s námi na zápas pojede pouze v případě, že bude hrát (Robine – už dávno nejsi nejlepší), že sedět na lavičce nebude, nesvědčí vůbec o dobrém charakteru. Já tedy nikoho nutit a přesvědčovat opravdu nebudu!

A příští víkend nás čeká domácí zápas s Tanvaldem. Kolik diváků nás přijde povzbudit? Bude o příjemné překvapení?

Už průběh týdne naznačoval, že tento víkend to nebude jen tak. Vypadalo to, že snad budeme žádat soupeře o přeložení zápasu, protože nás jednu chvíli nebylo ani 6 (nebo 6 ale se mnou … to by byla tragédie). No, nakonec já stařec jsem se nechal ukecat mladými a nic jsme neodkládali. Že to nějak dopadne. Nakonec jsme byli dopoledne v 8 (ještě jednou díky Máro, starosto, že jsi přišel a svým výkonem pomohl týmu), odpoledne v 7. Rumburk, který je doposud na 2. místě v tabulce, přijel v plné sestavě. A my jsme šli do zápasu s tím, že alespoň jedno vítězství bychom si rádi vybojovali. Ale už od prvních míčů bylo jasné, že soupeř není ve své kůži. A toho jsme využili naplno – a zodpovědnou, bezchybnou hrou jsme oba dva zápasy dovedli k vítězství 3:0. O jednoznačném průběhu obou zápasů svědčí i to, že jsme soupeře nechali celkem 4× v housce.

Opět ne v nejsilnější sestavě (chyběl Zahálič a Lanďák) jsme odjeli do Stráže pokusit se zopakovat výkon ze zápasu s Turnovem. Dopolední zápas jsme po opět velmi dobrém výkonu celkem rychle vyhráli 3:0.

Odpolední zápas jsme začali špatně. Našimi chybami jsme soupeři usnadnili vítězství v prvních 2 setech. Od třetího setu jsme se vrátili k dopolednímu výkonu a zápas jsme dotáhli do tie-breaku. Nezačali jsme ho dobře, prohrávali jsme už 8:5. Podařilo se nám srovnat na 12:12. Ale to bylo z naší strany vše. Třešnička na dort v podobě našeho dalšího vítězství však nebyla.

Po dlouhé době musím říci, že zápas velmi dobře řídil sudí (Drechsler).

Opět v našem mužstvu každý odvedl své maximum. Ale konečně se začíná probouzet Martin Šábrt (že by mu pomohlo být schovaný při příjmu?) a překvapil tak určitě nejen mě, velmi dobrým výkonem.

S výjimkou omluveného Jirky Sedláčka a vlastně již pravidelně chybějícího Martina Koldínského (ach to je student ) jsme se s nadějí v alespoň jedno vítězství pustili v odloženém zápase do vedoucího týmu tabulky. A první set tomu odpovídal. První bod si soupeř udělal až za stavu 9:0, set jsme vyhráli 25:12. Ještě šance nám svitla ve třetím setu, kdy jsme vedli 24:21, ale stejně jsme set stihli prohrát. Soupeř si pak už vítězství v prvním zápasu nenechal ujít.

Odpolední zápas jsme opět začali vítězným prvním setem. Soupeř srovnal na 1:1. Ale tentokrát jsme třetí set zvládli. Stejně jsme však celkově prohráli v 5 setech. Škoda – jedno vítězství by nám slušelo.

Celkový dojem z obou zápasů je velmi dobrý. Každý odevzdal své maximum a pokud se nám podaří tento výkon zopakovat i v dalších zápasech, mohli bychom se v tabulce posunout o kousek výš.